Podívám se v město a uvidím

jak se zdivem pojí se února šeď 

a domy uvázané ke přídím

ulicí vypluly k tady a k teď.  

Vymyslet modlitbu mi v srdci zbylo

roztavit ve lžíci nad svíčkou cín 

v duši mé se tisíc roků snad skrylo

na kruhu nevíme s těly jen z hlín.

Nevede cesta tam, pták nedoletí 

k Bohu je daleko a nebe sen 

vteřinu jedinou, však po století

zamodrá se nocí očí hvězd len.

A nevíme kdo je kdo 

hluboko v sobě

ve dlaních má vodo

topím se v tobě.

Barvou jsi věčností na mojí rzi

svítáváš tichem rtů v růži jež hned

zraňuje samotou v červené bolesti   

a voní v pokoji jak polibku jed.