QUO VADIS, ĆESKÝ PIEROTE?

Proutím, jak voda košem,

protéká bohnickým lesním praporostem,

ještě snad stále české kotliny,

ta naše narůžovělá a zhýčkaná

demokracie. Ach, ty davy pestře

oblečených mužů,

/proč zatím stále bez klobouků/

a cílevědomé shluky věčně neukojených

a silně navoněných žen,

postávají na náměstích

vlastně už jen z tradice. Ono už totiž

dnes skoro vůbec nic není košer,

ani davy, ani šikovné ruce, natož pak řemeslo

s tím zlatým dnem…Dnes je v kurzu

veselkavý „Homo Debetus“,

vytváří  smělé plány a protože

je duševně jura, tak sleduje svou váhu,

hladinu cholesterolu,

náladu golfisty, tedy svého  šéfa,

podezíravé pohledy vlastní třetí ženy,

pivo pije zásadně s kámošema a pouze z tanku,

má jasné cíle a smělé vize.

Je moderní, jak o sobě rád a často říká,

a proto prý nemá rád změny.

Secesní šašek Schelle Rauch sedí  v kavárně

Domu U Černé matky Boží,

popíjí silné preso, nohy má křížem, vypadá spokojeně

a je vidět, že se trochu pousmívá,

vyfukuje kouř, koštne absint

a za chvíli se nahlas a pobaveně  směje.

On jediný totiž ví ,

krom Trojjediného a INRI,

že ještě zdaleka není konec všem hrátkám šálivým,

protože nás,

a to už celkem drahnou  dobu,

někdo velice soustředěně pozoruje…