Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Čtvrtek 28.3.
Soňa
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Poezie
 > Poezie
 > Klasické verše
 > Básnické slovo
 > Všehochuť
 > Teorie poezie
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
Domovnice – parodie na Polednici K. J. Erbena
Autor: Derby (Občasný) - publikováno 25.1.2013 (22:27:13)

 

U lednice dítě stálo,
“Mám hlad!“ pořád křičelo.
,,Bodejť jsi jen trochu málo,
ty cikáně, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z putyky,
oheň hasne u vaření,
mám studené knedlíky!“

„Nač máš, matko, mikrovlnku,
proč furt vaříš na plynu?
všechno jídlo, co máš v hrnku,
s radostí teď pominu.

Z mrazáku vem drůbež husí,
už mám na ni apetit,
v elektrické troubě musí,
zalita svým sádlem být!“

A zas do hrozného křiku...
,,I bodejž tě sršeň sám-!
že na tebe, nezbedníku,
domovnici zavolám!

Pojď si proň, ty domovnice,
pojď, vem si ho zlostníka!"-
A hle, tu kdos u světnice
dveře ztěžka odmyká.

Tlustá baba, nohy sloupy,
tvář šeredná, ohyzda,
do místnosti hnedle vstoupí,
hlas jí v krku zahvízdá:

,,Dej sem dítě, jdem do sklepa,
zavřu ho tam na týden.
Je tam topič zvaný Pepa
pozdraví jej ´dobrý den´.“

„Naučí tě zdvořilosti,
neposlechneš? – Budeš bit,
poláme ti všechny kosti
a potom tě nechá být.

Poležíš si na podlaze
můžeš přitom tiše klít.
Necítíš se nijak blaze?
Za rok budeš zase fit!“

-,,Kriste pane!
odpusť hříchy hříšnici!"
Div, že smrt jí neovane,
ejhle tuť-domovnici!

Ke stolu se plíží tiše
domovnice jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Domovnice blíž se plíží,
blíž - a už je v zápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
,,Pro Kristovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna-druhá-třetí-
poledne zvon udeří;
klika cvakla, dvéře letí-
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrům dítě přimknuté:
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

Za krk popad´tu potvoru,
uškrtil ji v jeden ráz,
strčil ji pak do otvoru,
pod kterým je strmý sráz.

Domovnice dolů letí,
bez života, nedýše,
jako pytel plný smetí,
navždy je už po pýše.

A tak končí tahle píseň,
tragická a smutná jen.
Na člověka padá tíseň,
coby chmurný, divný sen.



Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 27.1.2013 > odpovědně jsem četl. že nezaleknu se nic, jsa připraven, vja přece, kdo jste, pane doktore. ale dál než k "všechno jídlo, co máš v hrnku, s radostí teď pominu" jsem neudejchal. totog je příliš silná meducína.
<reagovat 
 Derby (Občasný) - 27.1.2013 > čtenář> Pane čtenáři, děkuji za zhodnocení. Rád si přečtu Vaše díla a posoudím je. Je zřejmé, že jste fundovaný kritik a odborník na svém místě....
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je dvě + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter