|
LEONARDO DA VINCI: FANTASTICKÉ POVÍDKY (= Yeah bon giorno jako naděloval svým čtenářům a posluchačům Leonardo da Vinci, zaručený Italský žertík a on kámo na comédia dell Arte ve prospěch výher Karla, když v pátek má svátek nedůstojný člověk Miloš...)
BYL JEDNOU JEDEN OBR
Milý chlapče Benedikte, chci ti podat zprávy z první ruky o novinkách zde na východě; poslyš tedy a buď dál ve výhodě, jak se u nás během června zjevil obr; ten obrovitý tvor přišel až z libyjské pouště na průzkum, co a jak se bude dít.
Narodil se v pohoří Atlas, byl černý jak čedič a bojoval proti Artaxerxovi a jeho Egypťanům, Arabům, Médům a Peršanům také dobře. Žil v moři plném velryb, zdatných vorvaňů a kymácejících se lodí, vynálezů od vynalézavých a pilných lidí.
Černá líc je při prvním setkání na pohled velmi strašná a děsivá, zvláště vpadlé rudé oči pod tmavým obočím, true image s tak hrozivě svraštěným kukučem, až se nebe samo leknutím zatahovalo a země otřásala. A věř mi nebo ne, že není člověka tak statečného, jenž by si upřímně nepřál dostat křídla, aby uprchl před jeho plamenným pohledem, a že pekelník s cháskou Lucifer je ve srovnání s ním andělskou nevinnou tváří. Z ohrnutého nosu se širokým chřípím trčelo houští (tedy houštinka) silných štětin; u koutků sešpulených úst mu rostly dlouhé chlupy jako kočkám a z tlustých rtů vyčuhovaly žluté zuby, fuj. Jezdci mu sahají hlavou pouze ke kotníkům…
Když se rozlítil na zástup kolem sebe, začal nasupěný dupat, kopanci vyhazoval lidi jako zdvihají výtah do vzduchu; nebožáci suckers padali jako husté krupobití zpátky do davu, a mnoho umírajících zabilo jiné pod návalem strachu. Takto zběsile si ten pekelný ukrutník vedl, až ho prach zvířený ohromnýma nohama donutil k ústupu, a my se mohli dát znovu na útěk. A mohli zas pocítit naději.
Marně jsme útočili na toho vzteklouna ďábla! Na něho žádná rána neplatila, přesně jak u politiků České malé republiky! Nic nám nešťastným nepomohly nedobytné pevnosti, hradby měst, domy, paláce, ani náš počet odhodlaných tváří: útočiště nám skýtaly jen úzké pruhy roklin a podzemní jeskyně bohužel jak z pískovce Čertovy hlavy nad Mělníkem, tam jsme našli spásu a záchranu jako krabi, rozumíš, cvrčci a podobní živočichové.
Ó, kolik nešťastných matek a otců přišlo v krátké sekundě o své děti! Kolik ubohých žen ztratilo rázem své druhy! Jsem pevně přesvědčen, drahý Benedikte, že co svět světem stojí, nepoznal větší děs a hrůzu, neslyšel větší decibel nepolevujícího pláče a nářku. Lidský rod musí závidět všem druhům zvířat; IQ je mu tady v tom houby platné, orel sice překonává ostatní ptáky silou, ale ne rychlostí letu, vlaštovky svou hbitostí uniknou útokům sokola, delfíni ve své skupince rychlým plaváním ladně uprchnou velrybám a zdatným vorvaňům, ale nás ubožáky s IQ potopeném jen v penězích a jiných vychloubačných vymoženostech nespasí žádný útěk, protože on – i když fakt jde pomalu – hravě předběhne i ty nejrychlejší koně v ukrutně pádícím procesu.
Nevím, co říkat nebo co dělat, zdá se mi, že proplouvám se skloněnou hlavou velkým hrdlem a potupně naživo hynu, kurva, to jsem snad pohřben ve velkém nenasytném břichu?
Když krutý obr nevalné krásy uklouzl v krvavém blátě a upadl jako Hitler po vyčerpávajícím boji v poničeném ročníku 1945, kdy to na mnoha obrněných místech vyzeralo jako někde v kurníku, vypadalo to, jako by se zřítila hora, a země se otřásla jako při zemětřesení, až se vyděsil a na kůži uzřel husinu i podsvětní strýc Hubertus Plutón…
Obr, trochu omámený nárazem, zůstal ležet na zemi a lidé, domnívajíce se, že byl ubit některou směšnou malorážkou, popřípadě střelou s melou vydatnou krásně Rumcajsovou, jedna zuřivá bitka, až se díky ní radostně zatetelí neustále nabitá bambitka, a co s ní chystá Rumcajs masochista?, nebojte se malérů, Rumcajs nebyl rozhodně prohra jako náš důvěrně známý blebajz, tak ihned obešli jeho mohutný vous a jako mravenci, kteří zuřivě přebíhají po padlém dubu, znáte zuřivého mravence, jak zuří jen jeden jako jednička na dubové plošině, pobíhali v hojném počtu po obrovitých údech a o překot do nich bodali… tumáš dardu ode mě, tumáš plesk ho ode mě, gong a šťouchanec ode mě, ode mě, ode mě i ode mě… Když pak obr přišel zas k sobě a ucítil pálení mravenčích ran, zařval, což vypadalo jako strašlivé muka soudě dle burácení hromu, opřel se rukama o zem, zvedl děsivý obličej, jaké to štěstí, že neměl svůj face book, hrábl si jednou rukou do vlasů a našel v nich spoustu lidí přichycených ke kůži nedobrovolně jako oni tvorečkové, jací se ve vlasech rodívají a proti nimž tu všichni máme obchody s rychle účinnými šampony; poté potřásl hlavou a lidé létali vzduchem nejinak než kroupy v běsnícím vichru, a mnoho dalších přišlo o život, protože na ně druzí dopadli dost tvrdě; potom se obr vztyčil a zadupal vehementně jako obr…
A lidé se drželi vlasů a snažili se skrýt mezi nimi, podobni námořníkům a podobni i domovům přivandrovalců v přístavu Marseille, kteří za bouře šplhají po lanech, protože chtějí spustit plachtu, aby se do ní vítr tak neopíral.
Mravenčí síla tkví zejména v úspěšné mravenčí píli a kázni, neb jednotka mravenců v jednom zaujetí je zrovna lepší plán než jednotka lidí – srovnáme-li navzájem tyto dvě jednotky, dojde nám, že schází víc ucelenosti v jednotce lidí, než v jednotce mravenčí. Takže jednoduše vzato, po Leonardovi pak přišel Jirka na nápad připodobnit klání dvou na jednoho prezidenta po fotbalovém způsobu, tj. teamově a ne moc s bolestí faulování tolerovat a přitom je nepřípustné na prázdno účelně machrovat, nebo hrát divadlo u blbých bolestínů, vezměte si, že faulování by jim totiž netoleroval velkej machr na hru Karel Brückner, v překladu je to něco velkého na mostě aspoň tento Karel je z úředních listin zase Karel, podobné jako Brüder, což jsou bratři v jedenáctce jako Klapzubové na trávě a Klapzubova 11 se hrnula za úspěchy i ve filmu i v životě, a přitom neměla mezi sebou kobru jedenáct, poněvadž, jak si umíte představit hru Klapzubů a taky Miloše s nimi? Vždyť by byl nešťasten, celej by byl z nich vedle, kdyby běhal vedle nich, a cítil už, že nestíhá jejich hru na trávníku a přitom se hlásí nebo ohání tvrzením, že je údajně z nich udatný obr právě jenom Miloš a hele, že míč neudrží ani na nártu ani delší čas na svém vedení, provedení hry mu zas tak moc nejde. No takže do hry by se zapojil raději Zinedine Ismail Yazid Zidane, toho času na fotbalových prázdninách a řekl by, Miloši víš co, dostaneš podle mě k svátku leda tak červenou kartu rozhodčích za fauly a žádné červené víno ode mě jako pozdrav z Marseille (už fakticky nikdy nečekej). Ano červenou kartu dejte Milošovi, není to eso, jen faulík, a červené víno rozlévejte v rámci oslav k výročí slavnostní chvíle pro pana Karla Schwarzenberga, volí ho i Hora z Čech, i velikán z Čech, snad i Petr Čech z Plzně v lize za Chelsea London… snad i pan Grizzly s ostrým zubem, který neskousl urážky z pysků pana Miloše na mladou víc než starou republiku… je to všechno v budoucím klání, chtít mít lepší skóre… u Jirky osobně hraje prim Klapzubova 11, protože se to dá číst a ještě se tomu hihňám, drží spolu basu jak za časů Eduarda Edy přeborníka v Bassu a dáme si bass v rámci oslav v přímém přenosu? Haha. Díky za volební porážku mistra Zemana, lidičky u voleb, a za provolební vítězství Zinedine Ismaila Yazida Zidaneho a jednoho pana Grizzlyho, co fakt není obr plný mravenců, nebo obr plný vší a lží. Přijde volit i pan Cvrk s dobrým srdcem, neboť všichni jsou si vědomi, že správnej fotbal musíte nahrát s dobrým srdcem na trávě pro potěchu diváků s dobrým hlasem a s dobrým srdcem, žádné ostudné kobry jedenáct se na stadionu moc dlouho nechytaj, podobně jako uměl nadchnout v běhu hry akčně nahrávající finesy Pavel Nedvěd také ostrý jako Grizzly a teď to trénuje dál v Italském klubu, a pak se připlete do hry nepřehlédnutelný rozměr fotbalisty hráč Honza Koller, aby mu zase Svět záviděl ty jeho úžasné fotbalové hlavičky provedené srdcem… a co si pomyslí takový vysokán karta eso fotbalu Antonín Panenka o tom, co vidí ve hře? Dejme hlas zase opět Zinedinemu Ismailu Yazidu Zidanemu, aby ten hlas z Marseille vyzněl fantasticky a bravurně a přitom hezky a uvěřitelně, jako uměli ve světě rapu nadělovat hlášky lidem kujóni IAM z Marseille… Miloš ať se dozví báječně ve svátečním očekávání, že má u mě hodnotu jak masový bujón daný do slepičí polívky, což se nedoporučuje v žádné kuchyni míchat celkově dohromady a ještě aplikovat do huby… dobrou novou chuť! A taky jestli budete voliči a kaliči, budete mít tah na bránu, ve které bude chytat pan Miloš rázné střely, chachachá.
IAM: „CONTRAT DE CONSCIENCE“ (SMLOUVA O SVĚDOMÍ)
Já jsem tu a tam zásadový, jsem zásadně věrný svojí smlouvě o svědomí…
(Akhenaton)
Ať vstoupí faraón
na konci dvacátého století, kdo je tu nejlepší příklad, vzor?
pokrytecká masa lidí s trojrozměrnými maskami
nebo poignée, se slovy jako archeologická karyatida
celý svět se teďka stává zpátečnickým
co si myslí?... to, že jsou všichni revolucionáři mrtví?
Chill vyhladovělý po vítězství je zpátky
ačkoliv je většina kritiků rázně proti mně
mnoho lidí je už otrávenejch s rasismem v rapu a nadávkami na černé
ghetto je furt dokola připomínáno
ale ksakru, co se tam změnilo? Je to dramatické!
trojrozměrné tváře jsou zahrnuty do atmosféry měsíce dle novinářů
myslí si, že je lepší prostě mlčet o centrech měst
protože obchod Euromarché je už zase ničen v plamenech
je to hrůza, dávají mi na výběr můj vlastní život
tady je má odpověď: já jsem stále na stejné cestě
pitomečkové tu zůstávají vesele dál, to mě u nich stále sužuje
doufají, že budu rapovat o nesmyslu, aby mě mohli dusit
to nikdy! V mém slovníku nikdy není slovo vzdát se
a nevadí mi, odkud jsem, počítá se to, kam mám právě namířeno
někdy je zaujímání postoje způsobem, jak se můžeš zbavit souboje
tohle mojí hudbu odlišuje od prodejních kurev
chtějí, abych byl víc upřímnej? To je v klidu
řekni mi co si myslíš, teď je řada na tobě!
protože ty urážíš lidi, co strádají v chudobě
já píšu tahle slova, protože mám smlouvu o svědomí
já jsem zavázanej smlouvou o svědomí!
(Shurik´N)
Věci se mění, jenom lidi a to jejich myšlení ne(!)
u nich věci zůstávají stejné mezi včerejškem a dneškem
někdy se divím, za jakou cenu je tohle všechno
setkávání – demonstrace, ze kterých se postupně stávají mini šarvátky
ale pak zjišťuju, že to všechno má cenu
když se mi vrací představy, tady to já chápu
šel jsem pomalu, ruce jsem měl v kapsách
žena přijíždějící z daleka, v pravé ruce drží tašku, v druhé kufr
protože jsem vychovanej, tak jí nechám projít
zjišťuji, že se mě s nepříjemným pocitem obává, když si v ruce přehazuje kufr
ta skutečnost mě dohání k šílenství
protože lidi jsou tak zlí
jako ti, co kritizují svoje (severoafrické) maghrebské sousedy
a zrovna si dělají rezervace na zájezd do Agadiru hned v červnu
(Agadir je letovisko na západě Maroka)
co zůstávají na plážích až do večera
smaží se v horku
doufají že chytnou okouzlující barvu pleti
ale dejte si pozor, spálíte se
po návratu do Francie budou vystavovat na odiv jakou mají snědou kůži
a ve volbách budou volit blbé fašisty
vznešený lord je vzhůru a zuří
kvůli těm idiotům, nevěřte tomu, že jim podám ruku
protože můj vztek je obrovský
musím to přiznat, já mám smlouvu o svědomí
já jsem zavázanej smlouvou o svědomí!
Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!
(scratch Khéops)
(Akhenaton)
V Německu ve třicátých letech
náckové napochodovali a útočili jako gang
lidi je podpořili
poskytli cestu všemu násilí a povýšenosti
nikdo nic nenamítal, kde jsou vzpomínky
na milionech lidí se historie podepsala jizvami
ale já doufám, že chápete, že kdyby tohle bylo zítra
zabil bych tisíc lidí a zastřelil bych i sebe se zbraní v ruce
a ti co řvali „Za vlast! Za bezpečí!“
ti odsuzovali odpor a nikdy se nepřinutili bojovat
jak řekl Shurik´N, myslete na ty, kdo s nimi dnes soupeří
všichni v urnách, v hlavě nemají zhola nic
ti co si troufali s kuráží, těch já si zaslouženě vážím
ti ostatní – ať je moje slova shodí rovnou do pekla
musíme si hlídat, aby se to nikdy nestalo ve Francii
píšu tahle slova, protože si uchovávám smlouvu o svědomí
Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!
(Shurik´N)
Jedu rychlovlakem TGV
vagón číslo 11, první třída, všechny lístky jsem si štípnul
přicházím do vagónu, odkládám si zavazadla
průvodčí dělá složitého a civí hloupě po mně
a žádá abych mu předložil jízdenky
usmívám se – a s klidem mu je dávám
povídám mu, že se vlak ještě ani nerozjel a už je po mně chce
říká mi: „vím, ale chtěl bych si vás zkontrolovat“
zkontrolovat co? P.D.! – co je tu k smíchu?
myslíte si, že někdo jako já nemůže cestovat první třídou?
možná máte pravdu, že neodpovídám jeho představě se svým profilem
ty máš právo jen pro skončení cesty na kolejích
chápete? Nic se tu nezměnilo
ale je to pravda, nemá význam vykecávat se tu s kreténem
bylo nás ve vagónu dvacet, ale že jsem byl černej, tak jsem neměl šanci
musel jsem to zdůraznit, měl jsem jasně danou smlouvu o svědomí
Ano pro nás existuje smlouva o svědomí!
AKHENATON: „L´AMERICANO“ (Američan)
Le Babi, fando z Neapole
ano, žral jsem chobotničky 20 let jako Antonio Montana
pro mě byli všichni Francouzi takoví
ale znal jsem život zavřený za dveřmi?
Něco v krvi mi tiše šeptá
že jsem ztracen v Paříži, na Sicílii se cítím doma
Středozemí zpívá v mých slovech, která se vznášejí
vzpomínám si na školu
chtěl jsem být jiný, originální, do větru
všechno volalo po Americe, cítil jsem se zmaten
ignoranti se hihňali jako idioti
„Ale copak ty seš zač? Novej kluk ?!“
OK, nevšímám si posměšků
pral jsem se, ale potom jsem se omlouval,
protože mám nadosmrti rád své lidi
hrál jsem si na Američana, fakt je, kdo by si chtěl hrát na Francouze?
a líbat nohy malému Mégretovi (= leaderovi Národní fronty, extrémní pravicové strany)
čůrák, nenávidím tyhle lidi s falešným původem,
nad kterými se Bůh slitoval a zkrátil jim paměť
jestli nejsi z mojí rodiny a tvoje slova znějí otřepaně
zazpívej mi prostě, co chceš
{Refrén:}
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
(chceš žít jako Američan...)
Už když jsem byl jako dítě, fascinovala mě ta jejich zem
mrakodrapy, žluté taxíky a kriminál
holky v bikinách na pláži, všechny opálené, limuzíny a špatní indiáni
policajti, kteří na konci vždycky vyhrají
chtěl jsem se stát policajtem v New Yorku
a příště být hrůzu nahánějícím zlodějem v Marseille
televize udělala všechno, aby se mi splnil sen
říkali mi Filipe, ale snil jsem o tom, že budu Steve
dokud jsem nenastoupil do letadla v roce 1984
a všechno se v mém myšlení změnilo, byla to velká facka!
ve skutečnosti jsem dost rychle pocítil šílenej stud
za 4 miliony indiánů v Americe
zahodil jsem svou baseballku
za kterou se mi smáli kamarádi ve škole a přesto taky
všichni byli malí taliáni, pročpak?
chtěli tančit disko jako John Travolta
můj Americký sen se hroutí
šel jsem dát kytky na hrob dědy Josepha v Brooklynu
kdyby mě viděl v 15 letech, určitě by řekl
svým akcentem
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
(chceš žít jako Američan...)
Země amerického snu, mohu o ní mluvit, protože já jsem tam jezdil, abych tam k nim nakouknul
mohu mluvit o všech těch podivnostech, kterým se smějí starci
slova vysmívání, která mě dovedou pobavit
fili' che cazzo 'a fatto, 'na autostrada 'n coppa a capa
...synku, co jsi to kurva udělal...
měl jsem srandovní účes a to bylo bezva
říkali mu dálnice a já jsem byl u nich cvok
moje první bunda, která byla hodně drahá
byla podle nich oblekem, se kterým můžu chodit a klouzat se leda tak po Měsíci
můj styl, můj život, taková divná věc
je to drama Tu vuo'fa'l'americano
narodil jsem se do téhle moderní generace
kde je snažší prohlásit I love you než je t´aime
ale starší lidé v sobě stále uchovávají tu antipatii od té doby, co
se američtí vojáci vylodili, od doby, kdy se
jejich dcery zamilovaly do jejich modrých očí
a kupovali si je na noc jenom za žvejkačku
takže když si mě dobírají, směju se tomu taky
a jestli s nimi nesouhlasím, pořád je respektuju a jsem zticha
už mě nepřekvapí, že moji lidé žijí z vášně
a tak moje píseň je pravdivá...
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
L'AMERICANO... L'AMERICANO... L'AMERICANO...
TU VUO FA L'AMERICANO...
(chceš žít jako Američan...)
IAM: „INTERVIEW“ pro případ, že to zaujme novináře v Česku dnes? Hahaha.
– Pokud je to interview, které chcete, mohu Vám ho dát
– počkejte, zapnu si magneťák
– tak tady je to, všichni předně děkují IAM za to, že mě pozvali místo Vás,
abych dostal toto malé interview, které je pro pěkně malý alternativní fanzin, Sympa-top
– yeah, yeah, chtěli byste nalít trochu čaje, yeah?
– děkuji (nemáte zač)
– yeah, ok, tak otázka, kterou si položím, co byste nade všecko rádi udělali ...co je to?
(Akhenaton)
Ráno, když prší, nebo silně fouká vítr
je nízká teplota, venku mrzne
jsem zachumlaný, rozběhnu se, skočím na zadní sedadlo auta
a déšť se mění na sníh
přitopím, pozor, 800 km před dosažením cíle cesty
zvuk motoru, kapky vody na předním skle
tělo ovládla ostrá malátnost
(Shurik'N)
Já jsem někdo, komu se nestane,
aby byl doma zavřený celý den
cítím se jen dobře s walkmanem na uších
vykračuju si po betonu v pohodlných teniskách
mám namířeno na sever až k ulici Saint Fe
koukám se na lidi, kámoše zabrané do hovoru
toulám se bez konkrétního cíle, nemám žádný plán, kterého se budu držet
hudba v ulicích přesně pro radost z procházky
– Bizarní otázka, ale kdo říká, že se sem nehodí? Jakou máte rádi barvu?
(Akhenaton)
Zelenou, protože je znakem naděje
uspěte Vaše vojáky, trochu míru tento večer
Země, úrodná, protože je matka
otevírá tyto vnitřnosti, objímá železo
rostliny, stromy obživuje poté, co jsou zasazena semínka
fotosyntéza čistí vzduch, jaké štěstí
vyvíjet se uprostřed slunečních paprsků
v zahradě Jade
(Shurik'n)
Já mám rád černou, barvu beznaděje
která přesto oslavuje nový život
barva pleti, která zůstává symbolem
zarputilého boje za lidská práva
drží se mé existence jako můj stín
zahalený polovinou světa
který každý den umírá, pro lepší začátek
černá, můj bratře, je barva všech lidí
– Ano, přesně tohle jsem chtěl slyšet
Často mluvíte o Egyptu, o Číně
Vrchnost ve své době měla znaky
Tak jaký znak máš ty?
(Shurik'n)
Drak spí ve snu, který je jeho pelíškem
nebeská a boží síla, která nikdy neumírá
chrlí pravěké vody nebo vejce (jádro) Země
hodina stvořitele, kterého všichni uctívají
žije v nás všech a utváří naše duše
strážci pokladů, nedovolí vstoupit těm, kdož nejsou z Nebes
Konfucius draka srovnával s moudrým Lao-C´em
já chci být moudrý muž a mluvit k oblakům
(Akhenaton)
Začněme s antickou amforou
bohatstvím vědění
dolévám ji
tento éterický olej pochází z této země
z kolébky humanity Středozemí
hlídané králem Nilu
vznešená kůže z krokodýla
oblékám se do ní před každým Nanebevzetím
Akhenaton, to je moje jméno
– A pověz mi, kdyby sis mohl vybrat místo, kde by jsi chtěl žít?
(Akhenaton)
Já bych bydlel rád v kouzelném apartmánu
v posledním patře, kde jsou bílé zdi
místo dveří mezi pokoji jenom klenby
v orientálním provedení, vůně, která tě fascinuje
spoustu sluníčka za okny
bylo by fajn žít mezi rostlinami, kůží a mědí
večer zase být na čerstvém vzduchu na balkóně
abych se mohl kochat pohledem na moře přímo proti sobě
(Shurik'n)
Já se vidím, jak bydlím v podkroví, je jedno v jakém patře
musí jen být prostorné, protože já nechci žít v kleci
sousedy bych mohl mít mladé stejně jako jsem já
nikoho by nerušila hudba o půlnoci
byly by tu japonské plenty rozdělující pokoje
bylo by jich 6 nebo sedm
pro dokreslení vytříbenosti asijskou dekorací
ale přísahám, že je to sen, ale ne utopie
Yeah, 6 nebo 7, kolik by sis vybral?
Sedm,
Dobře, sedm, sakra to by bylo skvělé
A na závěr, co vidíš ve své budoucnosti?
(Shurik'n)
Já si myslím, že nikdo nemůže doopravdy říci,
kde bude, čím bude, co udělá, co bude v budoucnu
já chci dělat, co mě baví, až do dne, kdy umřu
někteří tohle dokázali, tak proč ne já?
pro ostatní, dívejte se, co se stane
a nezdá se, že to někomu vadí
budoucnost má pro nás v zásobě jistě něco blbého
doufám, že já do té doby umřu
(Akhenaton)
Budoucnost, nevím, všechno vypadá tak mlhavě
já nechci být ani optimista ani pesimista
ale upřímně, už asi dva roky se štěpí svět
víra se rozpadá, peníze jdou na válku
odvěká nebezpečí zrychlující planety
nerozumím tomu, z čeho to vzniká
mír pro mé bratry a ty, které mám rád
DÍVČÍ SPECIÁL PRO VÁŠEŇ A OPĚT TLUKOT NA DVOJITOU VÁŠEŇ
Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji
Radek John to vystihl barvitě v beletrii
„Džínovej svět“ jednoho mladistvýho mudrce
co je přesně pokochání pro oči a haprování u srdce
a chuť na happy end, krásná nemoc od přírody
jako pamětlivej človíček si vybavuju příhody
a nyní si zkusí přednes stejně způsobilej Jirka
ač možná trochu oslavně, né na způsob frajírka
inu první moje láska se jmenovala Renča
v lahůdkách v Plzeňce byla s ní docela prča
kdo zná Bassomatic, ten ví o bájné „Mountain High“
padli jsme si do oka jak slogan lucky strike
a na svých patnáct let jsem tehdy neměl vlohy
ve výřečnosti jsem se ukázal tak nějak strohý
a s Danou, Blankou, Lenkou to samý jak jsem říkal
a s Lenkou se znám z autoškoly Hranička a Fikar
jo, tam jsem přemlouval učitele div ne plačky
ať nám dovolí na chvilku ignorovat značky
byl to metr na pořádek a moje snaha zbytečná
dřív Lenka, pak Helenka, ale Helena je netečná
je divná, avšak Bůh ví, že jsem z toho nešílel
jsem klidnější než ninja nebo Kubelík Rafael
a balit vybrané holky může být leckdy sranda
má Helena proto smysl? Jó, ta upoutá i granda
Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji
vítězit u holky, shit happens s kulaťoučkým štěstím v loterii
i když nemívám štěstí na prachy, na porcelán z Míšně
výnosy mě neberou, já jsem spontánní tak svižně
a vzhledem ke konstelaci s dojemnou jiskrou
nechal jsem Helenu a seznámil se s „Miss Grown“
jeden dopis česky a druhej english hello
už vím, proč složit poklonu „wolf call“ a pro kterou
i když mě odpálkovala, byl to čoud, ne románek
rád na ní myslím, ale s odstupem kapánek
nepřála si nic blíž v mém případě rozverně
musím zkusit štěstí uplatnit se – tuplované míry poznám poměrně
protože překvapení není slabota, nehrozí u ní brzká ani opozdilá reklamace
chodila do vyšší dívčí, dostala lekce uspokojit ho a nešíří dál spekulace
nepohrdla by mrkvovým krajíčkem s vynakládanou energií při běhu
s konvalinkou s růží s její okrasou od začátku kraluje v mém příběhu
jestli je škola hrou, tak já jsem hra, ona skvělá učitelka špásitelka
na lední revue bruslí s ladností technik piruet jede a při ní mrká kaskadérka
čilá představitelka pokušitelka nikdy není kostrbatá režisérka
kráčí ve šlépějích Jana Kaplického má dovednosti a fantazie fůry objevitelka
objevil jsem její maličkost hned vedle modrého kostela ze Žamberka
azuro a azurko zdobí ve Středozemí jezera a pláže a záhony květů oceňuje pěstitelka
pro oříšek hbitá veverka, pro účetní bude výzvou uzávěrka
hned bych jí připomínal má dáti a dal na účet řecké Afrodity s Metaxou u úst aranžérka
vychutnává si muže v každém věku jako velká sommeliérka
může se snadno odreagovat, plave v potěšení pohybů na plovárně zkoumatelka pařitelka
osvědčí se jako dobrá kosmetička, pečlivá kostymérka i modelka
není holá kost a kůže, s ženskou vyspělostí koketuje magická hvězda, září a přitom není Severka
utkví mi v paměti madam v plavkách, naše přední krášlitelka
je geniální inspirace upoutá okruh čtenářů jako čtivá spisovatelka
den a noc vedle ní tak hluboká, voda Balatonu ještě víc mělká
Můj typ na další senzace je bezesporu perla (sen spousty desperátů)
její dovednost je velká a skrývá v sobě klenot s hodnotou mnoha karátů
jsi Sisi? Je Sisi? Není a to nevadí, mám pro ní slabost, pro její půvab rošťačení
ocení Victora Huga… Paříž… Vídeň (tam kde není)
s vírou v lepší časy hodlá směle doufat v zázraky na obloze
veselé dny v Prátru, na zámcích, toulat se volně po přírodě
yeah nejlepší jsou stromy, letní louky, vůně květů
až se uvidíme, jako Jean Reno jí zakvituju větu
smát se a dívat na plodné keře ostružin, ve městě vedle ní ochutnávat sladce znící decibely
miluji tu její odvázanost, lehkost bytí, moje cherry
říkám to stereo, na piánu udává takt prsty velikána
to je i konec voleb v lednu 2013, kdy zas přicházejí veselá rána
| 
