|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Jako stín padá mlha na mou duši
Bílá jako mléko, halí ji do temného sukna
Vidět přes ní není, byť bílou barvou září
Ani louček slunka nepropustí
Ani světýlko neprojde skrze ní
Bílý smutek zahalil duši
A nepoznán svírá čím dál víc
Bere naději
Nevinně bílou září
Nevinně se tváří
Nevinně duši halí
Smutek nevinně mě trápí
Nepoznán zahalil obličej
Úsměv ztratil se
Trápení hostem ve tváři
Plíživě jde dál a dál
Zasažená kůže, svaly, kosti, oči, nos…
Bez pohybu, bez myšlení…
Nic…
Bílé mléčné nic
Pohltilo celou mě
Zevnitř rozkládá...
|
|
|
