těžký závan tiskařské barvy
uchvátil prostor
zamaštěnou rukou nemotorně vztáhl
na sebe svůj svět
a stal se zapomenutým
brázda času uvolnila hrázi emocí
spící žena v dece
s blechami
mluv na ni, když tě slyší
s krysami
křič na ni, když tě nechce slyšet
s m odlitební knížkou pod hlavou
mlč s ní, až ti bude odpovídat dechem
krásná ženo bez tváře a bez očí
slíbala bych tvé slzy
jsi ztělesněním anděla
pod tichou rouškou noci
šeptáš jí do ucha
nehlaď ji po tváři
zemřeš s ní - je krásná
tvrdíš
neslyší tě
padlý anděl sestoupil
bosé dětské nohy vytanuly ti na mysl
špinavé, jemňounké
umolousané, čisté
chtěla bych odejít s tebou
a držet pevně v náručí tvou duši
co když je zkáza jediné východisko
ptáš se jí a líbáš ji na rty
smutný závan tiskařské barvy
obejmul vás v mlčenlivém políbení navěky
a stal se zapomenutým
s tebou
ty, jež miluješ a chceš bojovat
rozbitá modlitební skříňko
|