Bývaly časy
vidy rody pády
ozývaly se hlasy
a krásní drželi se vlády
(nekompaktní verš právem je autora)

Pod mocnými vojsky hlasů
tříští se ladné křivky vnadů
strojová ostří drtí stébla klasů
padnou zdi i nejmocnějších hradů
(dnes stejně tak když střílela aurora)

V rozvalinách zdí kvetou květy zrady
a krásní již jen rvou si poslední vlasy
když rozmetány byly z upřímnosti rady
ohni buď ohněm, symbolem spásy

---

obrazem dokončeným
darem který chtějí
baletem dotančeným
vox populi vox dei

---

já nesouhlasím

---

dáš-li plebejcům
hlas moci a síly
nad krásou vítězí rum
a na kopích končí víly

---

já si vzpomínám
smýval se devatenáctý rok mého bytí
když psal jsem

.
.
.

Otoč se, vzpomeň si jak
hořce voní hlína,
slané jsou slzy,

jak krutá a zhoubná je
duševní rakovina

---

Až je z toho smutno,

vzpomenout si na střepy vlastní minulosti.

Až je z toho smutno,

vidět sinat a vadnout květy kdysi tak nádherné.

....

Dáte-li hlas lidu,

udělá co nejniterněji je mu vlastní

vše co jej převyšuje na prach spáli

....