Jsem tak nejistá, když podívám se v zrcadle na svou tvář,
cítím se jak samostatná slabika a tak musím otevřít slabikář.
Hledám a stále nevidím svou druhou část,
ale i přes to všechno hledám dál a nenechám se zmást.
Vím, že jednoho dne uvidím jasné světlo,
které podpoří, aby mé štěstí vzkvetlo.
To světlo se určitě nachází ve Tvých krásných očích,
a já počkám, až ta jiskra jednoho dne přeskočí.
Třeba už Tě znám a čekání mi nevadí,
co se má stát se totiž stane můj drahý příteli.
Tak každé ráno vstávám se zvláštním úsměvem na tváři
a významy mých snů se snažím najít ve snáři.
Každý den když po městě chodím,
koukám, jestli Tě náhodou někde neuvidím.
Vždy když vybavím si Tě znovu a znovu ve své mysli,
jsem v rozpacích a dělám samé nesmysly.
Ten pocit co cítím, když si Tě vybavím je deja-vu,
tak mne ten svět a vnímání bez Tebe vůbec nebaví.
Tak kašlem na pravidla a zrychlíme ten čas,
ať můžeme se vidět a nebýt sám takhle každý z nás.
Omlouvám se, že jsem tak hrr a tlačím na pilu,
ale jsi pro mne něco, jako je živé tělo k bacilu.