|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
O hůlku opřený
opodál stál děd
obličej bolestí zkřivený
zanevřel na celý svět.
Stojí tu sám a opuštěný
ve vráskách má knihy zapsané
stojí tu shrbený a unavený
poslední řádky už dopsané.
V knihách je moudrost zapsána
a vše, co život mu dal i vzal
vyprávět by mohl do rána
kdyby jen někdo poslouchal.
Vyprávět pro úsměv dětí
nebo jenom tak pro radost
proč láska je velké štěstí
a přátelství pevný most.
Stojí tu vetchý a poražený,
možná už řadu let,
je to tak dávno, co byl mladý,
a u nohou mu ležel svět.
Stojí tu sám a opuštěný,
pohnutím se chvěje ret,
slza kane po jeho tváři,
tiše pláče smutný kmet.
|
|
|
