Bez tebe

Obloha temná, bez hvězd, bez měsíce.

Najednou blýsklo, svět byl bez nebe.

Vzpomínám. Vítr, sfoukl všechny svíce.

Jen jeden výstřel, jen jeden. Pro tebe.

Sevřel’s mě v dlaních a v očích si pátral,
odpověď žádná, jen slzy hořkých dní.

Kdybys je prožil, pak lépe bys chápal,

proč zrovna dnešní noc je tvá poslední.

Když přišel jsi domů a pusu mi dával,
zvláštně jsi voněl a odkud nechtěl’s říct.

Nosil’s mi růže a dárky kupovával
a čtyřlístky trhal, nám dvěma pro štěstí.

Život byl krásný a nechtěl žádnou změnu,
když jsi mě objal a pod peřinou skryl
a vášnivě tiskl moje tělo k svému,

chtěla jsem dýchat jen pro kouzlo těch chvil.

Tak jak se dnes cítíš? Tvé srdce sotva bije,
tělo už slábne a vzduch ti nestačí.

Jak tehdy mi bylo, a pořád líto mi je,
že jiné si tiskl ve svém náručí.

A jiné jsi líbal a vzápětí zas zradil,
když jsi je nechal a k jiným utíkal,
však ke mně ses vracel a po tváři mě hladil
a ráno mě budil a se mnou oblékal.

A tohle dnes končí, tvou krví smívám vinu,

teplo tvých dlaní mě hřeje naposled,
slunce tvých očí již ustupuje stínu.

Bez tebe žiju už dobrých dvanáct let.