Suchá zima. Na rohu činžovního domu kdesi ve starobylé čtvrti jakéhosi města (říkejme mu třeba Praha) nervózně přešlapuje mladík v krátkém kabátu. Mladík vytáhne z útrob hluboké kapsy krabičku cigaret a jednu si zapálí. Soustředěně vyfukuje namodralý kouř a opře se zády o oprýskanou zeď činžáku. Ulice je prázdná, jen několik automobilů se bázlivě krčí u chodníku.
Tu a tam mladík zakleje a dál přešlapuje s dohořívající cigaretou v ruce.
Po chvíli se z boční ulice loudavě vynoří mladá dívka v teplé čepici s klapkami přes uši a v krátkém kožíšku.
-Ahoj. Máš se?
-Čekám tady sakra už snad hodinu. Kde doprdele seš?
-Potkala sem Vince a trochu sme pokecali. Co je na tom?
-Vůbec nic. Problém je v tom, že tady mrznu už snad hodinu.
-Promiň.
-Promiň? To si myslíš, že se z toho vykroutíš jednim slovem? Promiň! Pane
bože!
-Nech toho Robe. Nechci se hádat.
-Tak to si kurva piš, že se hádat budem. Potřebuju se nějak rozehřát.
Čekám tady na tebe snad už hodinu.
-Aby ses nepodělal, kolikrát sem čekala já na tebe. A ne jenom blbou
hodinu. Čekala sem taky skoro rok.
-Necháme toho. Nechci se hádat, Ali.
-Dobře.
-Pojď, půjdeme.
-Tak jo.
-Miluju tě, Ali.
-Dyť já tebe taky.
-
-Hele skočíme někam na kafe. Co ty na to?
-Ráno sem vyhrkla snad litr kafe, já bych skočila někam na panáka, je mi
nějak mdlo.
-Tak jo, na rohu Pátý je dobrej bar, je to kousek odsud. Skočíme tam.
-Dobře.
-
Na roh Páté a Dvaadvacáté přichází mladý pár. Mlčí. On má ruce vražené hluboko v kapsách kalhot, ona pokuřuje cigaretu.
-Kurva!
-Co je, co se stalo?
Mladík si začne čistit nohu o obrubník.
-Do prdele!
-Ty si vůl, neumíš se dívat, kam šlapeš!
-No to snad...do prdele! To se může stát jenom mě, protože chodím
s tebou.
-Co já s tim mám společnýho, proboha?!
-Neumíš chodit po chodníku, pořát se taháme po silnici a pak se stávaj
takovýhle věci.
-Po chodnících nechodim, protože právě tam pejskaři venčej psy a jsou
plný psích hoven.
-No to se ti povedlo! Tak tenhle pes byl teda nějaká výjimka.
-Já ho tam nevenčila.
Dívka se lhostejně opře o starou fordku stojící u kraje silnice a dál potahuje z cigarety.
-Dobrý ?
-Nojo, už to máš čistý.
-Blbej čokl !
-Nojo, byl blbej. Tak pudem?
-Dyť už dem !
-Já už mám žízeň jako trám.
-No to snad ne !
-Co je ?
-To neni možný...Pako...ty vole jeden...Pako !
Po Dvaadvacáté přichází k baru na rohu mladík něco přes dvacet. Na sobě má tlustý rolák a přes něj odřenou vestičku. Velkou sportovní tašku má hozenou přes rameno.
-Pako, ty vole, co tady děláš ?
-Nazdar, Robe, to je náhoda ! To sem rád, že tě vidim.
-Co tady děláš ?
Oba si vymění přátelské šťouchance, stojí před sebou a vzájemě se prohlížejí. Dívka stojí opodál a čeká. Zdánlivě nevšímavě kope nedopalky do kanálu a zapálí si další cigaretu.
-Nojo, stěhuju se. Budu teď bydlet u tety.
-Ty vole, to bude pruda !
-Teta je v pohodě. Má ale takovýho vzteklýho knírače, bojim se, že nevydržim mu neublížit.
-O psech mi nemluv ! Před chvílí sem si našláp.
-Nojo, to je průser.
-Hele, nezajdem na panáka ?
-No jasně, času mám dost.
-Tak dem.
-A co ta holka ?
-Ježiš, no vidíš ! To je Alena. Aleno, tohle je Pako, kámoš ze střední.
Tak se už znáte a dem.
-
Do baru na rohu Páté a Dvaadvacáté vcházejí tři mladí lidé. Nejdřív vejdou dva mladíci v přátelském rozhovoru. Jeden z nich, ten se sportovní taškou přes rameno se občas nesměle otočí a usměje se na dívku, která jde za nimi. Ta se tváří naštvaně a pokaždé se na něj teatrálně zazubí. Skupinka projde kolem dlouhého baru a posadí se ke stolku ve vzdáleném koutě místnosti. Za barem sedí barman, kouří cigaretu, popíjí kávu a listuje v nějakém časopise. Po chvilce vstane a jde ke stolku oněch mladých lidí.
-Ježíši, co to tady smrdí !?
-Nechtěl ses spíš zeptat co si dáme ?
Vypadá to, že se otázka mladíka dotkla. Barman pokrčí rameny.
-Co si tedy dáte, vážení? Prosím ale o rychlé rozhodování, mám dost
práce.
-Bar je prázdnej.
-...
Barman významě mlčí a se zdviženým obočím vyčkává.
-Tak nám přines tři bépadesátdvojky !
Dívka je, jak se zdá, rozčilená. Hraje si s pivním táckem a s předstíranou lhostejností se dívá oknem ven.
-Fakt to tak smrdí ?
-Nojo, Robe, fakt je to cejtit.
-Hele, tak já du domu a vyměnim si škrpály. Nehodlám poslouchat poznámky
celej večer.
-Dej si s náma ještě tu bépadesátdvojku.
Dívka evidentně nechce zůstat s mladíkem se sportovní taškou sama. Ke stolku se přitočí barman a postaví na stůl tři sklenky s míchaným nápojem. Rychle zase zmizí za barem a ponoří se do četby časopisu. Jeden z mladíků občas nervózně loupne okem ke vchodu do baru. Rychle vypije svůj nápoj a zvedá se.
-Tak já du.
Dívka mlčí.
-Jasně, jasně, budem tady, hoď sebou.
-Nojo.
Mladík ještě chvíli postává. Všichni tři mlčí. Pak se otočí a rychle zmizí z baru.
-
Na rohu Dvaadvacáté a Čtrnácté nervózně přešlapuje mladík v krátkém kabátu. Každou chvíli krátce potáhne z cigarety a neustále se rozhlíží. Kolem co chvíli nevšímavě projde chodec s hlavou schovanou v límci kabátu nebo bundy. Začíná sněžit.
Po chvíli se z boční ulice loudavě vynoří mladá dívka v dlouhém péřovém kabátě a huňatými klapkami na uších.
-No konečně, kde seš prosimtě, mrznu tady jak blázen.
-Měli sme se sejít v baru ne ?!
-Změna plánu kočičko, jdeme k tobě.
-A co Alena ?
-Sedí s kámošem v tom baru, dobrý ne?
-No, super.
-Nemáš radost ?
-Ale jo, mám. Co to tady smrdí ?
-No ještě ty do toho !
-
V baru na rohu Paté a Dvaadvacáté ulice sedí u stolku vzadu ve vzdáleném koutě dvojice mladých lidí. Dívka znuděně s rukou pod bradou zírá z okna. Mladík si nervózně okusuje ret a kratkými lůčky upíjí svůj nápoj.
-Asi nejsem moc dobrej společník, co?
Nesměle se usměje.
-To ne.
Úsměv mu zmizí z tváře a nervózně hledá cosi v kapse. Vytáhne krabičku cigaret a jednu si zapálí.
-Chceš ?
-Hm.
Dívka si také jednu vezme.
-Vážně chceš bydlet u tety ?
-Mám jinou možnost ?
-Možná bych o něčem věděla.
-...?
-No moh bys bydlet u nás. Místa máme dost.
-To nejde.
-Prosimtě nech toho, proč by to nešlo. Lepší než bydlet u tety
s vypruzelym kníračem.
-A co Rob ?
-V pohodě.
Dívka dopije jedním lokem svůj nápoj a zvedá se.
-Tak dem.
-Kam ?
-No kam...k nám, ubytovat tě.
-Nojo, jasně.
-
Čtrnáctou ulicí prochází mladý pár. Jdou vedle sebe a mlčí. Mladík má ruce vražené hluboko v kapsách, dívka v huňatém rukávníku.
-Doprdele !
-Co je ?
-Vinc !
-Támhle de Vinc, kurva !
-Nenadávej pořád !
-Už nás viděl...do...pr...dele !
-Řikám ti, abys pořád nenadával, nesluší ti to.
Ulicí přichází mladík v hnědých manšestrákách, dlouhém černém kabátě a tlustou šálou kolem krku. Zahlédne mladou dvojici a zamíří k nim.
-Nazdar, Vinci.
-Nazdar, Robe, co tady děláš...ahoj Kiro.
-Ahoj.
-Ále du si pro něco domu a potkal sem tady Kiru.
-Nojo...hele...co to tady...
-Hele, tohle vynech !?
-Co šílíš, jen tady něco hrozně...
-No a to právě vynech !
-No dobře, když ti na tom tolik záleží.
-Heleďse, Ála čeká s jedním mým kámošem ze střední v baru na rohu Pátý.
Jestli máš zájem, sejdem se tam.
-Jasně že mám, tak zatim.
-Měj se.
-
V Sedmatřicáté příčné ulici naproti opuštěnému parku vchází do jednoho z činžovních domů dvojice mladých lidí. Mladík má přes rameno přehozenou velkou sportovní tašku. Dívka jde první a otvírá. Pak zaklapnou domovní dveře a ulice je zase prázdná.
-
O pár ulic dál a o několik bloků blíže k řece, je to na Dvaačtyřicáté příčné, vchází do jednoho z prastarých domů dojice mladých lidí. Dívka s huňatými klapkami na uších vytahuje ruce z rukávníku a hledá po kapsách klíče. Mladík s rukama hluboko v kapsách trpělivě vyčkává. Pak oba pozře přítmí domovní chodby.
-
Na rohu Páté a Dvaadvacáté přichází k baru mladík v manšestrákách, dlouhém černém kabátě a tlustou šálou kolem krku. Vchází do baru. Ve dveřích se ale zastaví, chvíli se rozhlíží, prohodí pár slov s barmanem, pokrčí rameny a odchází Pátou směrem k řece.
-
-A co Rob ?
-Píchá jinou...chápeš to...píchá jinou, možná právě teď ji píchá. Tak
toho nech a dělej ! Nebo seš opravdu takový Pako ?
Mladík se vrhne k dívce, políbí ji na rty, lehce kousne do bradavky a zaboří svou hlavu do jejího otevřeného klína. Ona jen zavře oči a položí se na postel.
-
-Chci si s tebou promluvit.
-A o čem ?
Dívka si stáhne huňaté klapky z uší a odkládá dlouhý péřový kabát. Mladík se zouvá a odchází do ložnice, kde se chvatně svléká.
-O nás.
-A o čem chceš proboha mluvit ?
-Nechci s tebou jen spát.
-Víš, že to nejde. Alena je moc citlivá. Složila by se.
-Ale...
-Nech toho a poď ke mě, potom si promluvíme miláčku.
Dívka jde do ložnice. Mladík ji bere do náručí, políbí ji a otočí ji k sobě zády. Ona jen zavře oči a lehce se kousne do rtu.
-Si krásná !
Rozepne jí košilku a nechá vklouznout oblinky ňader do svých rukou.
-
K baru na rohu Páté a Dvaadvacáté loudavě přichází mladá dívka v teplé čepici s klapkami přes uši a v krátkém kožíšku. Vchází do baru. Ve dveřích se ale na chvíli zastaví a rozhlíží se po místnosti. Pak vejde.
O pár minut později Dvaadvacátou ulicí přichází mladík s rukama vraženýma hluboko v kapsách. Otevře dveře do baru a bez zaváhání vchází.
-
-Kde sakra seš, čekám tady snad už hodinu !
-Potkal sem Kiru a trochu sme pokecali. Co je na tom?
-Vůbec nic. Problém je v tom, že tady tvrdnu už snad hodinu.
-Promiň.
-Promiň? To si myslíš, že se z toho vykroutíš jednim slovem? Promiň! Pane
bože!
-Nech toho Ali. Nechci se hádat.
-Tak to si sakra piš, že se hádat budem. Čekám tady na tebe snad už...
-Aby ses nepodělala, ráno sem čekal zas já na tebe.
-Nojo, necháme toho. Nechci se hádat, Robe.
-Nojo. Kde je Pako ?
-Šel k tetě.
-Aha.
-Potkal sem taky Vince, byl tady ?
-Ne, nikdo tady nebyl.
-Hm, divný.
Mladík vypadá zamyšleně. Dívka ho chvíli sleduje.
-Miluju tě, Robe. Víš to ? Ať se stane cokoliv.
Pohladí ho hřbetem ruky po tváři.
-Dyť já tebe taky. |