Bylo bezvětří, ptáci utichli a ani nelétali, venku nebylo živáčka, chvílemi to vypadalo jakoby se zastavil čas. Seděla jsem u okna  a najednou po mnoha letech jsem měla čas přemýšlet, vlastně ani to nebylo přemýšlení, spíš mi konečně došlo, o čem je život. Jako když počítáš pořád dokola jeden příklad a nemůžeš se dopočítat a najednou, jenom protože je bezvětří, znáš výsledek. Sečteno, podtrženo :  Středem vesmíru je ženské přirození. Malá černá díra od války k válce, od nevěry k manželství, od manželství k rozvodu, od prospěchu k rozkoši, od kšeftu ke znásilnění, k vraždě, od vystříknutí ke zpovědnici. Malá černá díra jako důvod, smysl nebo jen náplast na těžký život. Dámské přirození před i po ukřižování Krista. Nejde o to potěšit ženu, ale obalamutit obal černé díry, aby chtěl a dal. Přímá úměra mezi černou dírou a obalem spočívá v tom, že obal věří na pohádky o tom, že středem vesmíru je on. Ten chytřejší obal, využívá svého přirození k dosažení svých cílů  a přijme lásku jako hru. Ty ostatní obaly umřou naprosto blbé s naivní představou, jak byly milované........cha cha cha. I profesor Grygar mluvil o gravitační síle černých děr a já to pochopila jen díky bezvětří. Přiznám se však, že už zoufale čekám na první závan větru. Vybíhám z domu a třesu stromy, snažím se rozkmitat zastavený čas a zapomenout výsledek a chci žít v bludu a umřít blbá. Láska je důvod, pro který žiju  a nechci vědět, že není.