(II)
Náklonnosti zajisté pomáhají člověku
osvobodit se, ale je stejně nutné pomáhat
k vysvobození náklonnostem.
(ZEMĚ LIDÍ, NIKOLI zdravých OTROKŮ TĚCH MOCNÝCH na úrovni nemocné)
MORÁLKA ČINU
Rembrandt maluje stále týž obraz. Na různé náměty. Vůdčí pocit, vztah vyjádřených sil, zůstává stejný. U každé autentické povahy nacházíme takto v průběhu jejích postupných vývojových etap její styl. Patří mezi ně i Saint-Exupéry. Píše stále tutéž knihu. Jeho myšlení roste, některé větve odpadají, na jiných narůstají nové výhonky, ale kořen je jeden. Poslední kniha si v ničem neprotiřečí s první.
Vůdčí linie jeho myšlenek zůstávají, mění se však zpracování jejich vyjádření. V Zemi lidí apeluje. Ve Válečném pilotu vyslovuje své krédo. V Citadele, nedokončené jako svatá rodina v Barceloně, čili v souhrnu svého myšlení, vyzývá k modlitbě. Abychom neztratili z očí vztah mezi dílem a významnými etapami jeho života, budeme nicméně hovořit o jednotlivých dílech v chronologickém postupu i za cenu toho, že bychom se opakovali (laskavé čtenářky ať prominou, a opakují si, o čem to celé je).
Mladý Saint-Exupéry se dusí v obchodní kanceláři nad podnikovým účetnictvím. Ode dne, kdy si podá ruku s Didierem Dauratem a nastoupí ke společnosti Latécoère, bude moci dík letounu, svému nástroji, měřit své skills s překážkou a jeho náklonnost bude vysvobozena. „Kamarádi, drazí kamarádi, beru vás za svědky: Kdy jsme se cítili šťastni, no tak?“
Kurýr na jih nám ho ukazuje v období proměny: „Hlavní je utéct.“ Definitivně rozrazil onu zelenou branku v rozpadající se zídce obtěžkané břečťanem, s očima plnýma slz překonal první lásku a teď už je pohlcen drsným životem muže, který při prvním návratu zjišťuje, že se svému městu natolik odcizil. „Obával se, že nalezne věci jiné, a teď už trpěl, že je objevil tak stejné.“
Bernis, pod jehož rysy se průhledně skrývá sám autor, ještě pociťuje ono opojení vzdušným prostorem, které pak mizí postupně s tím, jak si pilot víc a víc osvobozuje své povolání. Jestliže je však pohledem na miliardy hvězd podněcován ke snění o věčnosti, své životadárné pravdy vydobývá ve chvílích, kdy letounek sestupuje k zemi. Prožíváme spolu s ním, jak se k ní přibližuje, jak přistává: jantarové světlo, pěkně uspořádané pole, vesnice, dům, zahradník zalévající milované květiny a konečně vůně vosku. Pilot, spjatý s hmotnými skutečnostmi, je vždy svázán se zemí: „A luka začínala zvučet, spouštěla řehtačky na křídlech cikád, ještě co by se stalo, kdyby pojednou vypověděli službu funkce hodných krčků u proklatě zlobivých cvrčků, rolničky v břichách žab a zvonky na krku vracejícího se stáda.“
Ostatní knihy sice Kurýra na jih úspěchem předčily, ale přesto je to dílo velké síly, milestone. Daly by se v něm vysledovat některé vůdčí linie Citadely, až po onen hlas kněze, z něhož už lze vycítit hlas berberského vládce: „Co kdyby z vás bylo vně tohoto korábu, kde plynutím hodin nabývá plný smysl?... Pojďte ke mně, vy, kterým činnost, jež nikam nevede, se stala trpkou.“
„Člověk se musí zbavovat kalu,“ říkal Saint-Exupéry. Plně s ním souhlasím, potřísněné kaluže u nás máme v lidech na každém rohu, lidi nejsou čisté studánky, takže vás jen potřísní svým hloupým rádobychytrým humusem, když se nesnaží, aby byli lepšími než ostatní v současné době. Je to jako s kartami, eso je trumf, být černý Petr je vždycky cesta zpět. V Kurýru na jih, který vyšel po jeho návratu z klášternického pobytu na Cap Juby a před jeho odchodem do Argentiny, nám tlumočí zkušenost dřívějšího data, z období svých učednických let. Líčí své návraty z Toulousu, své první lety s poštou směr Afrika a skrze matné obrysy ženské postavy své první milostné zklamání, damn.
Zkušenost pouště se pro něj jako šestadvacetiletého mladíka stane zkušeností prvního řádu. Osamělost ho vede k meditaci, a přitom odpovědnost, kterou pociťuje na bedrech, ho nutí podstupovat denně tvrdé boje. V jednom dopise matce se obviňuje, že má nepříjemný sklon k abstrakci. Život ho však neustále překvapuje, čím že ho to přivádí zpět ke skutečnosti. Odtud ona velká vyrovnanost. „Nic nemá smysl, jestliže jsem do toho nezapojil své tělo i ducha.“ Odmítá oddělovat čin od myšlenky a myšlenku od snu. Podobně jako Vigny, s nímž se zdá jevit určitou příbuznost tónu, i Saint-Exupéry cítil, jakou vznešenost lze vydobýt z lidí, jestliže se od nich hodně žádá. Kéž by něco takového mohlo platit i nyní ve středoevropské kotlině? Být sám k sobě náročný a totéž uplatnit po okolí. Experiment v tomto duchu může mít smysl zakusit, zakročit, nebát se začít.
Dosah činu, optimismus, který z něho plyne, spočívá pro pilota Saint-Exupéryho v jeho víře v člověka. Pozitivní síly víry dobře znal i Love Bug Starski, ctnostný rapper, jehož instrumentálka k „You gotta believe“ hovoří za vše. Ano, i instrumentálky jsou výborné.
Saint-Exupéry ukazuje, jak se člověk díky námaze stává bohatším. Jak ve svých fyzických činech, v zápase proti rozbouřeným živlům, nachází sebe sama. Je to však myšlení autora dosud mladého. Předmět jeho hledání, priorita transcendentna z jeho etiky činu dosud nevyvstává.
Obklopen posádkou Nočního letu, klade si Saint-Exupéry otázku, z čeho se u jeho druhů rodí taková obětavost. Cítí, jak jsou pomíjiví a křehcí, ano, každej jsme svým způsobem k něčemu víc a k něčemu míň choulostiví. Sylvester Stallone je taky jen člověk s duší. Tak co jiného jim nabídnout na ochranu před záhubou, před smrtí, ne-li oběť? Sám v sobě pevně přesvědčený, že oběť člověka obohacuje a že lidé hledají svou hutnost, a nikoli štěstí, nebude je v jejich úzkosti konejšit něhou domácího krbu, ale tím, že je zapojí do společného díla. Chce je učinit většími než jsou a spojit jednoho s druhým tím, že jasnozřivě podnítí jejich odpovědnost za něco.
Takové vlastnosti požaduje Rivière od těch, jež přijímá do služby a vytváří z nich elitu. Tento muž zasvěcený svému povolání, pán mnoha osudů, jehož přísnost byla tolik kritizována, se nicméně trápí a klade si nezodpovězené otázky. Kurýrní lety pro něj vůbec nepředstavují něco nadneseně mystického. Pošta? „Možná, že cíl sám nic neznamená, ale čin osvobozuje od smrti.“ Čili člověk se stává nezapomenutelným, trvalý kujón svým kujónským dílem. Jan Kaplický namátkou, je hezké, že žil za našich časů někdo takový troufalý, future system for now use.
Rivière zachraňuje piloty na lince tím, že je nutí budovat uprostřed pouště, že je zapojuje do dějin určité civilizace.
Román, stavěný okolo této ústřední a dominující postavy, je po všech stránkách zdařilý. Saint-Exupéry Rivièra nevysvětluje a jeho vnitřní boj tlumočí jen několika stručnými větami. Čtenář s Rivièrem žije, tak jako s ním žijí piloti.
Hrdinství, jímž bylo v té době letectví provázeno, poskytuje devětadvacetiletému spisovateli, který si je pro sebe zvolil jako jediný vyhovující způsob života, příhodnou půdu k uplatnění jeho básnického „střeva“. V dobrém smyslu. Někdy jako by v sobě ještě nesl stesk po vesnici, kterou je vidět pod křídlem letouna. „Fabien myslel na přátele, na něžné krasavice, důvěrné kouzlo bílých ubrusů.“ Ale Fabien se vzdává něhy toho, co si lze pozvolna ochočit, aby budoval linku, která jeho samotného přežije. Štěstí! „Je třeba chápat je jako odměnu, a ne jako cíl.“ V onom věčném konfliktu mezi povinností a štěstím zvítězí proto vždycky úkol, který je nejušlechtilejší, moji milí, co to dál čtete. Láska, stejně jako v Kurýru na jih, zde stojí proti profesi, proti povolání. Bernis se neodvážil vyrthnout Genevièvu z jejího uzavřeného a pohodlného světa. Zdálo se mu, že takové přesazení není možné. Rovněž Fabien opouští večerní lampu, aby se vydal na let, z něhož se nevrátí.
Saint-Exupéry je na tom stejně. Vždy bude dojatě pozorovat usínající městečko nebo rodný dům, bude si přát, aby ho vždy znovu nacházel nedotknutý, neměnný, pevně usazený v jeho půdě; ale on sám, dítě širé hladiny, by tam žít nedokázal. Pohled na stojaté štěstí, které nesměruje k obrazu něčeho vyššího, ho dusí.
„Takoví spokojení, patrně šťastní mladí manželé, ale mně se zdáli být zatrpklí. Znáte to, tu nevrlost lidí žijících v přílišném bezpečí. Ta malá dramata, která nemají ani přesný důvod, ale vedou ke ztroskotání. Tu nevraživost na dně štěstí. Když odešli, vydechl jsem, a přitom se mi docela líbili. Ale určitý druh neklidu vítám a klidu nenávidím. Nemyslíte, že existují lidé, kteří jsou jako mořský vítr?“ (Z dopisu, Perpignan, 1933)
Jedinci stahující se do sebe samých, vědomí uzavřená nad svými osobními pravdami a tím omezená ve svém vzestupu, nahánějí jemu, který se prochází v životě beze zbraně, s odhalenou hrudí pro záškodného killera, instinktivní hrůzu.
Proto ona věta, s takovou oblibou citovaná kněžími při svatebních obřadech: „Milovat neznamená hledět jeden na druhého, ale pohlížet společně stejným směrem.“
Ten, kdo sama sebe nutil až donutil k životu mnicha nebo válečníka, si za odměnu žádá, aby byl po návratu oslavován. V měšťáckém životě se však bohužel neodehrávají slavné činy každý den. Saint-Exupéry zaujímá proto alternativní postoj: „Nejde o to, že by se tu snad vyvažovaly dvě pravdy, že by po jistou dobu platilo jedno a potom druhé… Miluješ jako bojovník a válčíš jako milenec.“ (Citadela). Proto nás v životě oslovují hrdinské skutky, život je boj, a každej správnej tvor v sobě nachází být schopným, když miluje dobře a bojuje dobrej zápas. Zastává se žen a dodává jim sílu, pokud tam u nich cítí odhlodlání – znamenat dobré lidi jeden pro druhého.
Zatímco muži k veliké slávě své otčiny plachtí dnem i nocí od Toulousu až po Ohňovou zemi, finanční a politické intriky (jako dnes) jim v jejich úsilí podrazí nohy (bacha i dnes). Aeropostale se zakymácí. Ředitel Didier Daurat, duše podniku, je nucen podat demisi.
Na jeho místo nastoupí anonymní cimbál a úřad. Radost z dobývání a smysl pro odpovědnost jsou k zoufalství těch, kdo tu z onoho slavného období zbyli, nahrazeny suchým byrokratismem, takže s hořkostí konstatují: „Chtěli by nás proměnit v tažné krávy!“ Dauratovi věrní, lidé, kteří rehabilitovali svou dobu, se rozprchnou do všech stran. Rozpad slavné čety pionýrů vyvolá Saint-Exupéryho melancholickou poznámku: „Byl jsem na linkách Aeropostale tak šťastný, než tam tvůj přítel Serre ze samých dobrých úmyslů zničil ducha oběti.“ (Z dopisu)
Saint-Ex se vrátí ke společnosti Latécoère jako zkušební pilot a rozvažuje nad událostmi. Po šesti měsících „na lince“, kdy, jak poznamenává, „se na nás vyžadovalo všechno“, je jeho názor na prameny nadšení, na schopnosti velitele a výkonnost lidí hotový. Jeho základní myšlenka o odpovědnosti jedince ve službách společenství se pevně ustaluje:
„Pracujeme-li pouze pro hmotný zisk, sami si stavíme pro sebe vazbu, katr. Uzavíráme se do samotky se svou bezcennou mincí, kterou nezískáme nic, zač by stálo žít. Člověk je šťastný, když může někoho jen tak obdarovat nebo, jen když se na něm hodně vyžaduje.“
A nade všemi polemikami tento účastník boje za první velkou vzdušnou síť uzavírá: „Pro člověka je pravda to, co z něho dělá Člověka.“
Člověk byl pro mě kromě jiných Heavy D. píšící svoje Letter To The Future, Sister, Sister, ten má zakrátko roční výroční náhlé smrti ve věku 44 let, ale znamenal pro kulturu tolik, byl to Člověk. Jako humanitní Trials X nebo Saliha. Račte ještě prolítnout jejich krátké ukázky:
SALIHA: „DERRIĒRE LA PORTE“ (ZA DVEŘMI)
Všechno to začalo už dávno, v daleké minulosti si byli jistí o dobrém konci
dělali pro sebe všechno navzájem a ona si je v tomhle naprosto jistá
miminku jsou 3 roky, mají snadný život, nemyslí na nezdary
jejich vztah vypadá blahodárně, až jednou zrána na ní dopadne plno starostí
dobrá, dneska existuje plno potíží, její dynamická osobnost je tak silná
všechno je jenom fasáda – daří se jí s ní obalit život
ona je autorita za dveřmi
Za dveřmi, za dveřmi
nedívej se co je přede dveřmi, ale co se odehrává za dveřmi
Ve skutečnosti nic nejde dobře, všechno je svízel
to, že nemůžeš pochopit drama je skutečné
– neptej se proč, jedno je jisté –
značky na tvém těle to jsou jasná znamení domácího násilí za fasádou
a co dělají tví sousedi? Všichni vážně ohluchli? A co tví kamarádi, to dělají, že jsou slepí?
kůže je nádherná, ale tělo je mrtvé pro ní
za dveřmi je peklo, o tom nepochybujte
Za dveřmi, za dveřmi
nedívej se co je přede dveřmi, ale co se odehrává za dveřmi
Na opačné straně dveří
jsou dva nepřátelé bez oddechu a bez příměří
nenávidí se, navzájem se jeden s druhým hašteří
nechtějí se pochopit, není šance pro dialog
jenom zákon pěstí a prcek je sleduje
byl svědkem, že se nejdřív milovali a potom, ten mrňous zde existuje pro ně
ale je už pozdě, jenom noční můra vystřídala pocit štěstí
který chtěli po nás, abychom jim uvěřili
Za dveřmi, za dveřmi
nedívej se co se to odehrává přede dveřmi, ale co se odehrává za dveřmi
Za dveřmi, za dveřmi
nedívej se co se to odehrává přede dveřmi, ale co se odehrává za dveřmi
AKHENATON: LE CALME COMME ESSENCE (Klidná duše jako parfém)
Hluk lidí mě někdy dokáže vyrušit
tak budu pokračovat s touto skladbou, žádná práva nejsou vyloučena
pěkně živě ze své houpací sítě
když jsem byl kluk, měl jsem rád zvuky města
lidi chodící kolem, jezdící auta
ale teďka dávám přednost tichu
abych se našel, kdo jsem, nejvíce nádherné je meditovat úplně sám
a je to v těch výzvách, které mi donesou slova
jako tohle, co zazní diktované do mikrofonu
já nejsem zahořklý, to vůbec
nejsem ten, co chválí děti uklidněné nopronem
nebo ten, co ??
celý jeho život je jen nervák (havěť, obtížný hmyz), ale já dávám přednost tomu být motýl
vytvářím svá slova za pomoci péra
která volám, využívám svých pěti smyslů
nebo jen žiju v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
Jsem inspirován jen samotným tichem
může se svět absurdit stát světem sám o sobě?
jsem teď narozen nebo nejsem narozen?
toť otázka
já jsem teďko tady a mohu si vybírat
jestli budu žít sladce nebo přežívat s bolestí
je to cesta, kterou musíme každej podstoupit
ty si musíš jít hledat svou vlastní cestu
já jsem takzvaná celebrita, ale všechno, co chci
je být jenom jednoduše občanem ze Středozemí
někdy si zajedu na Korsiku, abych uviděl pár kamarádů
dám si malý výlet do Neapole, abych pozdravil svou rodinu
zjednodušení zavládne v nakrájených porcích života, které jsem zobrazil
jako rolník z Agrigenta
v mé oranžérii (pěstování pomerančů) vyzdobím
ovoce země a pomstím se těm, co je bez dovolení schrupnou
pamatuji se na dny
kdy jsem trhal citrony na polích v Cefalù
odpouštět je snadné, když máš rozumnou paměť
protože člověk je kůň, důvody jsou sobecké takže sobí
zrušte prostor štěstí (to myslíte vážně?)
já chci mít život v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
Naučím své děti, že země je kulatá
naučím je, že barvy jsou pouhá iluze
naučím je, že válka je peklo
naučím je respektovat tradice
protože naši předkové jsou paměť, moudrost, synku
černého přistěhovalce se jim nehodí přidat do obydlí starých lidí
i když přísun peněz nemáš trvalý
musíš si říkat, že jsou v životě vrcholy a pády
většina mého života spočívala v pádech
pořád někdy nevím, co je přesně co, který je přesně který
radost a smutek splývají do další formy, pronikají do další
na cestě dva lidé pozorují sami sebe intenzívně skrze sklíčko okna
vyprovoďte mě daleko od stresujících se davů lidí
ochraňte mě před osamělostí, izolace mi připadala jako strašná muka
daleko od metra a od výparů kouře
šedivých baráků, rutiny a lidí ženoucích se ve spěchu do frmolu velkoměsta
technologie mi údajně měla posloužit
a né aby mě proměnila na jejího pohodlného otroka
tradice nejsou vůbec špatná věc, přemýšlejte o nich
já chci mít život v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
IAM: „LE COSMOS“ (Vesmír)
Šílenství z prostoru?
Strach z absolutní tmy? z absolutního ticha?
z absolutna Vesmíru bez začátku a konce?
Ne, ne
(Akhenaton)
Sedíce na vrcholu kulaté Země
Ráj byl stvořen: náhle se otočil
na hvězdy a jejich světlo,
miliony možných životů kolem Země
říkají, že věří, že Země je kulatá.
Ti, kteří mluví o sférách, patrně ztratili hlavu.
A během toho všeho dali vzniknout nerozumnosti, ješitnosti, lidské pošetilosti.
Ale všichni vědí, že ve Vesmíru se nic neztratí, ani hmota
Demokrita či Mendělejeva, 2000 let
Zařazení: periodická tabulka prvků
molekuly, atomové struktury
předkládají organickou a neorganickou hmotu
Život vzniká z něčeho úplně malinkatého
a člověk si je vědom až dnes
že to, co je v jeho těle se podivně podobá
solárnímu systému a zářícím hvězdám.
Mráz mi běží po zádech, když se dívám na Uran
a podrobuji se, vězeň sedmičky, plný Kosmu
v Kosmu
(Shurik'N)
Chang-Ti, symbol půlnočních oblastí
vzešlý z filozofie, jež zůstává v kronikách
už velmi dlouho, ty víš.
Po staletí hovoří s tím, kdo je na nebi.
Pravda není nikde jinde než ve vlastním nitru
Ale člověk zničil svoji pravou identitu
Řídí se materialistickými zákony,
rozkládaje Vesmír jako prizma
se světlem, jehož se odmítá dotknout,
neboť je jasné, že zkusit něco lze jen tehdy, když člověk chce
probudit svou duchovnost,
hledající v sobě samém a procitnout.
Vesmír trpí ztrátou pořádku
zapomnělo se, že naše role je důležitá
Jak mluvit o harmonii se vší energií
máš-li zmatek sám v sobě?
Ať se krčíme pod křídlem soucítění
nebo všelásky náboženské.
Jsme rozumní, trváme na symbióze,
ve skutečnosti zrazujeme Vesmír
ve Vesmíru
(Akhenaton)
Každý má místo ve Vesmíru
a prázdno je jako velké zrcadlo
výloha, v níž ticho, výstava
nejkrásnějších výtvorů.
Šperky vystavené v kazetě,
zlatník je pečlivý, vše je jasné a čisté:
výška, šířka, délka, poloha
všech forem se projevuje ve třech dimenzích. Pozor!
Čas, nádherný vládce měr,
jež tvoří minulost, přítomnost i budoucnost
A já spojuji své ruce, nechám klouzat slova z úst
zvyšuji procenta aktivit svého mozku.
Vše má dvě strany, ale je vyvážené:
teplo, zima, sucho i vlhko,
dobro, zlo, den, noc, jin a jang
se objímají jako bratři, a v okamžiku Velkého třesku
člověk nemá nohy na zemi, ale v prdeli
a čeká netrpělivý, že ho jeho hloupost zmátne.
Věří v sebe a jeho hemisférické představy
ve 360 stupních a za panoramatickým horizontem
nebezpečí číhá vzadu jako Thanatos (řecký bůh smrti, zosobněná smrt)
neboť se nestaral o své blízké: Kosmos
(Shurik'N)
Jedna hvězda zhasíná, druhá ji nahradí.
tak je to se vším, je to nevyhnutelné
život, smrt, světlo, tma, všechny protiklady
někdy si vybíráme, někdy nám nezbývá, než se podrobit.
Ale protože jsme prostředníky mezi Nebem a Zemí
podléhající jednomu a závisející na tom druhém
naším úkolem je udržet spojení,
nesplněná mise kterou žijeme
jen někteří z nás dostali zprávu
a my je nazýváme moudří.
Snad jednou, v době, která přijde
pochopíme zprávu – jen abychom ji dostali.
a jiní se vydají na cestu ZÁZRAKU
neboť každý beobab byl nejdříve malým semínkem
v okamžiku opouštím to, co považujete za utopii
v pozici lotus vyprázdním svou mysl
dosahuji hypnózy, ztrácím vjemy
nechávám vlny, aby mne obalily jako kokon
moje duše se probouzí, energie se obnovuje,
soupeřím s Thanosem, jsem Kosmos
v Kosmu
Ó Armakis,
Ty, který jsi se zrodil mezi nezničitelnými hvězdami
ty nezmizíš nikdy!
v Kosmu
TRIALS X: „OD CIEBIE ZALEZY“ (To záleží na tobě) Současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí včera jsem byl bledý, dnes je mi horko včera jsem byl takový, dnes jsem jiný nejsem dětinský, trochu jsem se změnil dětství mělo na mě velký vliv chápeš - rodiče, tady to nebylo, chápeš - rodina žádná nebyla a proč poslouchej, ale uši si profoukni čas nevrátíš a jak se převrátíš připomeneš si možná něco, cokoliv co je pro tebe jakkoliv zásadní možná právě to uděláš jako já pokud je už teď ta pravá chvíle nedělej ze mě vola, nedělej ze mě debila, jde mi o život, existenci a bytí, vzájemné usmíření a ne aby to bylo těžší, pravda je náš cíl a naše poslání možná jsou to velká slova, prohnuté jako podkova, ale přibité do hlavy a ne do kopyta koně udělají svoje, vyrovnají cesty, včera jsem byl horší, dneska jsem takový
Současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí tvrdý oříšek k rozlousknutí má každý z nás jestli souvisí dnešní situace se včerejší kdo má louskáček, ten odpoví si sám, pro ty, kdo ho nemají dávám plán číslo dvě za prvé zuby musí být ostré, za druhé zbytek už je jednoduchý každý - individuálně to ví současnost můžeme měnit, ale minulost už ne v této situaci nelomte rukama pamatujte si tehdejší chyby, dnešním se vyhněte tak jednoduše chvíle zamyšlení prospěje rozumu a ovlivní jeho činnost důsledně promyslíš každou věc zohledníš to, co bylo, co je a co bude tak si nepřiděláš problémy a nenarazíš do zdi když je míček ještě ve hře v nesmírné rychlosti života! tolik toho ještě můžeš dosáhnout úspěch dnešní, zítřek stane se minulostí budoucnost ale bude krásnější jako koruna, bude se lesknout svou jasností
Současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí kolik ještě v řece uplyne vody než naše myšlenky budou laserové než naše životy budou barevné potřebujeme sílu jako v olověném mlýnu ale nechci už více toulat se v oblacích sestoupím teď na pevnou zem tady, kde je šedost a zmatek dvě tváře má tady, kde je zima jako v horských potocích kde vládne naivita a sprostota převažuje čas hojí rány, já je rozškrabávám někdo mluví vážně a ty ho posloucháš pozorně raději si na něj dej pozor, protože tě houpe vzpomeň si, kdysi to bylo stejné později jsi řekl mělas pravdu mami a tak můžeme dávat jeden příklad za druhým tady je chytrák bohatý, avšak poctivej je sedřenej intenzívně musíš myslet a budoucnost budovat současnost měnit a sebe vytvarovat na člověka a ne zvíře, TRIALS X ti věří protože na tobě ostatně závisí současnost...
Současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí současnost zabíjí minulost, budoucnost souvisí s minulostí
FEKALIA (Výkaly) Výkaly dráždí můj mozek výkaly jsou kaluží oplzlostí a ty se raději posaď než padneš víš co si myslím? to asi neuhádneš! život je taková sviňská řeka hovna plavat v ní jde těžko dívám se na svět mám temné myšlenky někdo mi říká: všechno je v pořádku uhni, vyndavám pindíka a hele, ne, nikdo se tě neptal na názor smrade výkaly komunismu a naše výkaly zničený národ, taková jsou fakta
Kdo nám teď za to všechno zaplatí?! exkrementy zůstaly, utekli piráti máme svobodu, ale lidé jsou sráči náš bass zní naplněný hrůzou DJ Platoon B. má ten instinkt jak mixuje, krev rychleji pulzuje vlna zápachu všechny exkrementy lidi, vy máte na mozku vředy blbá masmédia vás tlačí celé davy zalijí vás výkaly a co uděláte sami starejte se raději sami o sebe a ne o cizí protože zápach už čoudí
Vibrace, masturbace a potok slov mám už dost žvanivých hlav chce se mi, chce se mi zvracet víc vám neřeknu, protože budou problémy otrávené životní prostředí, otrávené myšlenky výkaly – pokrývají zemi nadešel čas to všechno spravit špatný tok myšlenek by někdo musel zabít ale zatím nevidím žádného dobrovolníka proto nám to dneska asi nevyjde nevzdávej to, nevzdávej, mysli na budoucnost lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti schovávám pěsti, i když jsem měl vztek lidské myšlenky srůstají a srůstají se kosti nová etapa našich dní teď nechť nastane
výkaly dráždí můj mozek výkaly jsou kaluží oplzlostí.
|