Je to jako zatmění.

A já přemítám...je to stále on?

Ten, kterého jsem potkala

tehdy, v zakouřené hospodě, vzpomínáš?

Tehdy jsem věděla, že mě máš ráda, 

nemusel jsi nic říkat, cítila jsem to.

Ale přišel podzim

a listí padá ze stromů

stejně, jako když s člověkem opadává jeho léto, štěstí.

...ale co když přijde babí léto? 

Snažím se posbírat zbytky listí,

je to těžké, potřebuju pomoc.

Ale i když jsi tady, jako bys nebyl.

A tak chřadnu a ptám se...jsi to stále Ty?