Střed prázdný

Zas vítr obrušuje

brázdy pod mohylou

pod mřížovaným nebem

neurotičtí draci

jak osiky se třesou

a daleko

dýmají hutě

a ještě dál

sopky spí

-

kdo kdysi řekl by

že i sem chodívá podzim

Všechno to vzorování

žilkování slepých sil

je průmětem

promrzlého minula

na děložní list budoucnosti

střed je prázdný

jak na zimu opuštěné

vosí hnízdo

Do jeho křehkých stěn

se pokouším dmýchat

alespoň mlhu

průduškami alejí

hrtanem letohrádku

znějí tu

jen vzdechy a přídechy

a jejich ozvěny

Mluví-li někde teď

prosím zapiš to

uzly na pavučině

a slovník pošli

potoční poštou:

Zaplatím -

zaplatím florénem

z černého zlata

co od rovnodennosti do rovnodennosti

jako krápník přirůstá

pod našimi stropy