Zmizel jsi z nádraží,
jak odér nad smetištěm.
Rozkládám svou duši,
vzpomínky uvězněné v hnědém kufru.

Prší a není to štěstí.
Slyším slabé houkání vlaku,
to mi z dáli posíláš sbohem.
Tvoje volba.

Chlad mnou cloumá,
přesto mě zdobí rosa potu.
Snad je to očista od vzpomínek.
Úder nohou a zásah kufru.

Kašlu na odřenou botu
a ulomený podpatek.
Kufr přistál v kolejišti
a boty ho následují.
Bolestivé nášlapy vykouzlily úsměv v tváři...