ZE ZÁPISKŮ PRIMÁŘE PSYCHIATRICKÉ LÉČEBNY

8.září

Dnes jsme přijali pacienta s celkem běžnou psychickou úchylkou:tvrdí o sobě že je Napoleon. Pche, takových jsem za své dlouhé praxe už viděl! Je pravda, že tenhle je výjimečně agresivní, nutí zaměstnance i ostatní pacienty aby se řadili do šiků a pochodovali po chodbách a za sebemenší prohřešek jim vyhrožuje popravou. Bude proto asi lepší ho izolovat na samotku a naordinovat větší dávku uklidňujících léků

9.září

Pacient reaguje na léčbu velmi dobře, zklidnil se natolik, že je možné ho přeřadit na běžný režim. Stále je sice přesvědčen, že je Napoleon, na šikování ani pochodování již však netrvá. Při skupinové terapii líčil některé detaily napoleonských válek tak barvitě a přesvědčivě, že kdybych nebyl odborník s dlouholetými zkušenostmi, skoro bych jeho fabulacím podlehl a uvěřil, že to vše prožil na vlastní kůži. Zřejmě má tyto informace velmi podrobně nastudované z odborné literatury a nebo je vypozoroval z historických filmů.

10. září

Pacientův stav se mírně zhoršil. Trvá na tom abychom ho propustili, neboť se prý blíží datum rozhodující bitvy u které nemůže chybět. Vyhrožuje, že pokud ho nepustíme, všechny pobije a  uteče. Zřejmě bych ho měl znovu izolovat na samotku. Tvrdí že podrobným průzkumem našich nedostatečných bezpečnostních opatření si ověřil, že utéct odsud nebude žádný problém. Ve srovnání s  Elbou nebo Svatou Helenou to prý bude brnkačka

11.září

Pobytem na samotce se pacient opět zklidnil. Na skupinovou terapii jsem ho ale nepustil,  radši jsem mu dal individuální konzultaci při které vyjádřil obdiv mým organizačním schopnostem a tomu,  jak pevně vedu zdejší oddělení. Člověk s takovými kvalitami je prý podle něho předurčen k vůdcovské pozici. Nakonec dodal, že vypadám úplně jako Leclerc, jeden z jeho generálů.

Večer jsem si v knize o napoleonských taženích našel portrét generála Leclerca a skutečně:jako by mi z oka vypadl. Jak to že mi to dosud nikdo neřekl? Nový pacient je zřejmě nejen nesmírně erudovaný v oboru historie, ale má i geniální postřeh.

12.

Dalším rozhovorem s novým pacientem jsem se utvrdil v přesvědčení, že podobně jako většina našich chovanců je nadprůměrně inteligentní a dostal se k  nám nejspíš jen proto, aby unikl z toho blázince venku za zdmi ústavu. Toto tušení mám již další dobu a narůstá každým dnem když odcházím z práce a  vidím, kolik běhá na ulici šílenců, zatímco když ráno vcházím do své kanceláře, mám pocit, že se vracím do bezpečného přístavu. Během zmíněné konzultace mi Napoleon, teda pacient s touto přezdívkou, několikrát opakoval svou žádost o bezodkladné propuštění.

13.září

Rodině jsem oznámil, že dnes zůstanu v práci přesčas, aby na mně nečekali s večeří, protože přijdu hodně pozdě. Personálu který měl mít noční službu jsem do kafe nasypal větší dávku uspávacích léků a připravil vše nezbytné. Teď sedím v kanceláři a čekám na určenou hodinu a stanovený signál. Jen doufám že to vyjde přesně podle plánu. Napoleon mi totiž za pomoc při útěku slíbil povýšení… z obyčejného generála se tak stanu vrchním velitelem!

ZE  ZÁPISKŮ  NOVÉHO  PRIMÁŘE

14. září

Dnes jsem poprvé v nové funkci vedoucího psychiatrické léčebny. Mé jmenování na tuto pozici bylo nečekaně rychlé – předchozí primář prý docela zešílel, tvrdil že je generál Leclerc a otrávil několik zaměstnanců. Bránil se tvrzením, že je chtěl jen uspat a zaměnil  prášky na spaní za jed na krysy. Zbytek života stráví na samotce ústavu, kterému předtím šéfoval. Jó to jsou konce, člověku se chce říct kdo s čím zachází…doufám že já takhle nedopadnu

15.září

Zjišťuju že to tu vůbec není jednoduché. Přivezli nám sem skupinu šílenců kteří tvrdili, že jsou Blaničtí rytíři. Klasický příklad kolektivní hysterie. Snažili se prý zachránit zemi českou, protože se jim zdálo že hůř už být nemůže, ale skutečnost překonala jejich představy a oni to nervově neustáli. Předepsal jsem jim silná psychofarmaka a nechal zavřít všechny do jedné cely. Na to abych  je jednotlivě izoloval na samotku nemám dost volného místa.

16. září

Dneska tu byl už od rána opravdu blázinec, vtrhla sem policie a obvinila mě, že jsem Blanickým rytířům neoprávněně zabavil zbroj a nevystavil o tom příslušný doklad, takže  existuje podezření, že jsem dotyčné předměty někam „odklonil.“ Nabídl jsem policistům peníze, aby záležitost nějak delikátně smetli ze stolu, ale oni to odmítli. Předepsal jsem jim silná psychofarmaka a nechal zavřít do pokoje s obzvláště přísnou ostrahou. Policisté kteří neberou úplatky přece nemůžou být normální! 

17.září

Svolal jsem si všechny zaměstnance ústavu abych vyšetřil únik informací. Jak si mohli Blaničtí rytíři stěžovat na policii když jsou pod dozorem? To znamená že tu někdo donáší.  Když jsem byl asi v polovině vyšetřování ozval se na chodbě šílený křik:„Pomóóc! Vytunelovali nám rytíře!“

Běžel jsem do jejich cely a skutečně, byla prázdná. Ani jeden rytíř nám nezůstal. Jen ve zdi se černala obrovská díra, zřejmě vchod do chodby bez konce. Tunel jako hrom!

18. září

Celou noc jsem doufal, že se v díře objeví bílá helma zaměstnance pozemních staveb a omluví se, že se jim tunel Blanka trochu odklonil od vytýčené trasy (teda odklonil je nešťastné slovo ale jiné mě právě nenapadá). Ale nikdo nikde. Propustil jsem proto policisty a požádal je, aby nám pomohli s pátráním po zmizelých rytířích. Hned chtěli vědět co za to. Léky zřejmě zabraly a hoši už byli zase v pořádku. Nabídl jsem jim pět na stole v českých, ale oni chtěli radši krabici od vína. Pak se s ní vydali do tunelu a už je nikdy nikdo neviděl. Začínal jsem chápat proč se můj předchůdce tady z toho všeho zhroutil

19. září

Seděl jsem před dírou ve zdi a zíral do tunelu na jehož konci jsem neviděl žádné světlo. Stále jsem doufal jestli se v policistech nepohne svědomí a krabici od vína mi nevrátí, ale bylo to marné. Naordinoval jsem si velmi silnou dávku psychofarmatik a vydal se do černého tunelu. Pořád lepší bloudit podzemím než čekat na Blanické rytíře nebo poctivé policisty… To by  bylo stejně pošetilé jako čekání na Godota.

A já přece nejsem žádnej blázen…teda zatím.