|
AKHENATON: LE CALME COMME ESSENCE (Klidná duše jako parfém)
Hluk lidí mě někdy dokáže vyrušit
tak budu pokračovat s touto skladbou, žádná práva nejsou vyloučena
pěkně živě ze své houpací sítě
když jsem byl kluk, měl jsem rád zvuky města
lidi chodící kolem, jezdící auta
ale teďka dávám přednost tichu
abych se našel, kdo jsem, nejvíce nádherné je meditovat úplně sám
a je to v těch výzvách, které mi donesou slova
jako tohle, co zazní diktované do mikrofonu
já nejsem zahořklý, to vůbec
nejsem ten, co chválí děti uklidněné nopronem
nebo ten, co ??
celý jeho život je jen nervák (havěť, obtížný hmyz), ale já dávám přednost tomu být motýl
vytvářím svá slova za pomoci péra
která volám, využívám svých pěti smyslů
nebo jen žiju v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
Jsem inspirován jen samotným tichem
může se svět absurdit stát světem sám o sobě?
jsem narozen nebo nejsem narozen?
toť otázka
teď jsem tady a můžu si vybírat
jestli budu žít sladce nebo přežívat s bolestí
je to cesta, kterou musíme všichni podstoupit
ty si musíš jít hledat svou vlastní cestu
já jsem takzvaná celebrita, ale všechno, co chci
je být jenom jednoduše občanem ze Středomoří
někdy si zajedu na Korsiku, abych uviděl pár kamarádů
dám si malý výlet do Neapole, abych pozdravil svou rodinu
zjednodušení zavládne v nakrájených porcích života, které jsem zobrazil
jako rolník z Agrigenta
v mé oranžérii (pěstování pomerančů) vyzdobím
ovoce země a pomstím se těm, co je schrupnou
pamatuji se na dny
kdy jsem trhal citrony na polích v Cefalù
odpouštět je snadné, když máš rozumnou paměť
protože člověk je kůň, důvody jsou sobecké tak sobí
zrušit prostor štěstí (to myslíte vážně?)
já chci mít život v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
Naučím své děti, že země je kulatá
naučím je, že barvy jsou pouhá iluze
naučím je, že válka je peklo
naučím je respektovat tradice
protože naši předkové jsou paměť, moudrost, syn
černého přistěhovalce se jim nehodí do obydlí starých lidí
i když přísun peněz nemáš trvalý
musíš si říkat, že jsou v životě vrcholy a pády
většina mého života spočívala v pádech
pořád někdy nevím, co je vlastně co, který je vlastně který
radost a smutek splývají do další formy, pronikají do další
na cestě dva lidé pozorují sami sebe intenzívně skrze sklíčko okna
vyprovoďte mě daleko od stresujících se davů lidí
ochraňte mě před osamělostí, izolace mi připadala jako strašná muka
daleko od metra a od výparů kouře
šedivých baráků, rutiny a spěchajících ve frmolu velkoměsta
technologie mi údajně měla sloužit
a né abych se proměnil na netečného otroka
tradice nejsou vůbec špatná věc, přemýšlejte o nich
já chci mít život v klidu jako parfém, podstata
Já rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
rád krotím text po relaxaci
žiju jednoduše s klidem jako parfém, podstata
já rád krotím text po relaxaci
pro milou sympatickou Vlaďku, která si libuje v tichosti a v klidu, doporučím jen růži na obalu singlu Enjoy The Silence (The Quad: Final Mix), protože Dave Gahan je ten správnej dárce klidu i pro Vlaďku neklidu a pak růže jsou její aroma… ale zpět do domova Akhenatona…
OU SONT LES ROSES? (Kdepak jsou ty růže)
Zde je bílý pruh
to aby svítilo světlo, které je upřeným pohledem tvého oka
Zde je zelený pruh
to aby hodnostáři udělali všechno zase kvetoucí a zase se tu všechno zelenalo
Zde je červený pruh
to aby země byla úrodná a krev byla silná
Kdepak jsou ty růže, že nevidím žádné v zahradě?
Kdepak jsou ty růže, které jsem si vždy rád připíchnul na batoh?
Co je toho příčinou?
Jsem slepý já nebo osud?
Kdepak jsou ty růže? Kdepak jsou ty růže?
Na vrcholcích v zálivu Neapole rostl můj olivový strom
dominující nad vysokou modří v nejlepším rozkvětu mých latinských kořenů
řekli jsme, že na každém metru číhá nebezpečí za prádlem, které visí na oknech
ale dnes bouře odhaluje základní prvky
nádherný strom byl vytržen z kořenů, vzal mu je vítr
ponížil kořeny, oslabil je Mussolini
a utrpením opadalo ovoce příliš brzy
mému dědovi bylo 10 let, když nastoupil na malou loď
táta mu umřel v Brooklynu
co bys dělal ty na jeho místě
za osm let byly zavřené hranice
pořád mohl vidět sebe v ledu
začátky měl těžké s kritikami lidí
skleslé hlavy, vypadají jako cvičení psy
o té době mi říká, že nevděčná zem, kde
špinavý hábit obtahuje, co bylo špatné
se vztekem, se silou zbraní
díky vytrvalosti vybudovali svůj ráj v Provenci
jako tato próza vzkvétá v mojí duši
v zahradách vykvetly růže
Čas je těžko růže
Čas je těžko růže
Ty se necháš napálit, frajere, tam tě děti oloupí
usmíváš se, když vidíš hřebík v jejich palci
ti, co se vzpírají, to dostanou
na tvrdém betonu, jejich varlata v jejich ústech
rozumím těm, kdo utíkají před chudobou
že těmto lidem nechyběly dobré vlastnosti
směji se, když slyším ty typické zprávy
které mi děda napsal
ve francouzštině, jak vyzní foneticky
je to železná vůle, kterou obdivuji
je to růže, plátky hedvábí, vosku
rád jsem běhal, rozptyloval jsem se v parku
zabalený před ... ?
a bylo sladké mít siestu a lehnout si na kanape
ruce napuštěné vůní bazalek a grilované ryby
zatímco slunce silně prahlo na bílé zdi
do té doby než nadešla ta chvíle, jsme usínali
Itálie přivedla do světa 20 miliónů emigrantů
hodně jich plakalo, že jsou odpad, šupáci
přinejmenším tehdy kytky kvetly
a teď, kdepak jsou ty růže? Kdepak jsou ty růže?
Čas je těžko růže
Čas je těžko růže
Hledal jsem je všude, ale nemohu je najít
kampak zmizely?
uřízly jim kořeny ve svých bolestných prosbách
pohromy, ve kterých umírali po tuctech?
Dějiny se opakují v potupě doby
ti, kteří pronásledují, jsou dávní pronásledovaní,
to mi připomíná špinavou povahu Italů, kteří vše zapomněli
Je možné milovat zemi, do níž jsme emigrovali,
ale CNI nezmění tvůj původ, jedině těm,
kteří měli čím podplatit matrikář,
aby změnili poslední písmeno jejich příjmení.
Připusťme, že jsme se špatně narodili,
abychom pochopili, proč nežijeme v jistotě
Kdo kradl, napadal, stopoval,
kdo prodával drogy, kdo ubližoval? Odpovězte.
Tato přetvářka bude zapsána do budoucího osudu vašich synů,
budete pobudy, kteří skončí na policii.
Přesný sociální příklad?
Důkaz, že osobnost není čistá
změna dekoru v severní Itálii,
Lombardská liga je stále silnější
Využívá těch, kteří říkají ano,
volají, aby děti měli volební právo
protože přicházejí z Jihu, odmítají jim vstup do škol.
Každá chybná slabika z nás dělá viníky
a nám říkají špinaví Arabové
Tak mi řekni, jakpak bijí rasisté?
a v zemi je ještě schizma?
tak proto se chováš tak uboze
a tvé ano pro tvé plány je žalostné
neboť oheň je nepřítel království vegetace
růže je květina, nikdy nebude zvíře
naše kultura je středozemní
a připomínám kreténům, že maghrebská kultura je také středozemní
já nevidím důvod, proč se naparovat,
a nás řadit mezi barevné.
Sedni si k mému stolu, předveď svou kulturu
ukliď zahradu a vynes odpadky
Tvé děti už nikdy nebudou moci říci stejné věci.
Kdepak jsou ty růže? Kdepak jsou ty růže?
...v italském dialogu si chlap stěžuje na Araby a říká jim, že by všichni měli odejít, že je to právo Bossiho (Bossi je předsedou strany Liga Severu) a na to mu žena připomíná, že není zase tak dlouho, kdy Italové byli cizinci, kteří hledali práci v cizině a byli diskriminováni tak jako teď diskriminuje cizince strana separatistů Liga Severu v Itálii...
LE REPOS C´EST LA SANTÉ (Odpočinek je zdravej)
Malek přijíždí na mopedu
OK, tak vyrazíme
„Wari otevři okno, prosím tě!“
je tu vedro, vzadu se dusíme
„Franto, přestaň užírat,
můžeš se chechtat, ale v poledne
budeme jíst na pláži sendviče a chipsy,
a ty budeš jíst mořské řasy“
Auto odjíždí brzy ráno
a za hodinu zastaví ve stínu borovic
není nic příjemnějšího než pohled na písek
vůni moře, přátelské lidi
no né, rádio puštěné na plné pecky
které vysílá celý svět do okruhu 20 metrů
kromě dvou, tří, patnáctiletých holek, které po nás hází očko
mmmh, vytáhnu franky a ukážu hned prstem na barák naproti,
a říkám jim: „kočky, jděte mi koupit zmrzlinu!“
dají mi kornout, děkuju jim
a radím jim, aby si zase šly hrát zpátky s Barbie na břehu
kde je teplé koupání
a modř moře splývá se žlutí
a proto tolik miluji procházet se, vy také?
s miláčkem v podpaží
pod tamaryšky, na nohou žabky
odpočívat je zdravé, no jasně!
Slunce praží, až to dusí
mám dojem, že mám šaty z azbestu
začíná se to tu plnit lidmi
pláž se zaplňuje odvážnými plavkami
mnou a pěkných holek
to je útěk do bufáče, pro kolu, gin
předtím, než uhasí žízeň, Defi běží, já za ním
hledám bráchu, abych mu řekl, ať jde taky
ale ten spáč není k probuzení
a všude pohyb, vytahujeme lahvičku oleje
a mažeme se z obou stran
Malek, ležící v písku, je na lovu kořisti
na kterou se vrhne v pravý okamžik
má tu široký výběr žen, věřte mi
tady na Jihu je ženských fůra
koukáme do všech stran
večer se jde spát s namoženým krkem
Tarzan prošel přede mnou s vyleštěným tělem
vypíná svůj hrudník, pochopitelně
a hned vedle se vybalují maloměšťáčci s celou svojí parádou
čepičku, sklenici, síťkovaný nátělník, sandály
špunt si skočil do vody a postříkal Tjoje
a ten, aniž by to dělal naschvál, ho topí
slunce dál pluje, asi se zachumlám do klubka
odpočívat je zdravé, ó ano!
WAKE UP (Probuď se)
Teď je ta správná chvíle, abych ukázal svou sílu
tak mě nechej zářit, kvetu jako květina
pro ty, kdo si moc fandí
pamatujte si, že vědomost kraluje nejvíce
žil jsem rychle, věděl jsem, že bys to nevydržel
tak jsem se změnil a ukončil jsem pouto s minulostí
viděl jsem věci jasně: život je noční můra
vyděláváš peníze rok a potom jdeš odsud pryč
je to děsivé, ve škole jsi tak exceloval
život na ulici a drogy tě potopily do zapomnění
měl bys pochopit jednou pro vždy
je opravdu náročné pro tebe svádět holky?
Ne, ty bys chtěl, aby ti sloužily
ona není chamtivá, nemysli si, že si zaslouží
facku: ona je šipka, ty jsi terč
nechápeš, že miluje tvojí peněženku?
tak pohleď na svět bratra, který odmítá jíst vepřové
jen v pozitivním smyslu a moje mysl je dílem Boha
já vybuchuju v proudu melodie
otevři oči, bojuj proti tragédii, bratře, probuď se
Probuď se
Probuď se
Bůh, Alláh nikdy neříkal: zabíjej pro nás
tak proč máme všude slzy, výkřiky, mrtvoly
náboženství chtějí apoštoly míru
ale kolik dětí bylo zabito jejich jménem?
Kolik malých tělíček bylo pověšeno?
na kříži, který si nikdy nenosily
z chyby člověka, který si myslel, že byl božská bytost
který byl podobný svým synům a křičel na ně: zabíjejte
není nutné říkat, kdo jim dal zbraně
životy tisíce lidí mají menší cenu než jeho vlastní zájmy
toto je víra, využívaná a zneužívaná
aby vydělávala peníze, zatímco lidi živoří
tak se obrací v hrobce, Sv.Vincent de Paul
když vidí, že se kostel stal monopolem
v hlavní roli právě teď se tak děje
brzy přibude hostie v peněžence
světe, probuď se, prohlédni víru
a pochop, že tě zneužívají
musíš se přestat dívat na nebe
a podívat se konečně realitě do tváře
je odporné, že ve jménu náboženství je prolito tolik krve
dělá ze sebe Boha, zatímco vybírá na zbraně
musíš být zamíchán jako šejkr
abys pochopil, že na tento problém existuje jen jedno řešení:
Probuď se
Probuď se
Probouzíš se do světa kombinací
kde je budoucnost dalších generací?
Chodíš do školy, abys měl dobré vzdělání
pracuješ, aby ses uživil a žiješ, abys bojoval za svůj národ
já s mojí partou, my jsme odmítali pochopit
a uznat, že jsme vyčerpáni jako „pitty pack“
asijský samopal Akhenaton je možná drsný
ale je lepším příkladem
nežli jiný ustrašený básník
který zůstává zelený jako ping-pongový stůl
spíše než politik, já učím odhalení pravdy
všechny typy nesouhlasu jsou slabý manifest
někdo řekne, že mám v mozku encyklopedii
asi je to tím, že nelžu jako média
já přetrhnu zlost ďábla na kousky
kompletní věda v tomto odstavci
islámské učení IAM, duše Islámu
poslouchej, nepřijdeš k žádnému neštěstí
mimochodem, my zůstáváme na světle
zatímco ďábel je uvržen do stínu na tmavém hřbetu měsíce
A.K.H.E.N.A.T.O.N. je profesionál
a promýšlí bojový plán bez konce
toto je jazyk pravdy, žádné podvody, žádné výmysly
probuď se a postav se, bojuj za svá práva, bratře
Probuď se
Probuď se
LE COSMOS (Vesmír)
Šílenství z prostoru?
Strach z absolutní tmy? z absolutního ticha?
z absolutna Vesmíru bez začátku a konce?
Ne, ne
(Akhenaton)
Sedíce na vrcholu kulaté Země
Ráj byl stvořen: náhle se otočil
na hvězdy a jejich světlo,
miliony možných životů kolem Země
říkají, že věří, že Země je kulatá.
Ti, kteří mluví o sférách, patrně ztratili hlavu.
A během toho všeho dali vzniknout nerozumnosti, ješitnosti, lidské pošetilosti.
Ale všichni vědí, že ve Vesmíru se nic neztratí, ani hmota
Demokrita či Mendělejeva, 2000 let
Zařazení: periodická tabulka prvků
molekuly, atomové struktury
předkládají organickou a neorganickou hmotu
Život vzniká z něčeho úplně malinkatého
a člověk si je vědom až dnes
že to, co je v jeho těle se podivně podobá
solárnímu systému a zářícím hvězdám.
Mráz mi běží po zádech, když se dívám na Uran
a podrobuji se, vězeň sedmičky, plný Kosmu
v Kosmu
(Shurik'N)
Chang-Ti, symbol půlnočních oblastí
vzešlý z filozofie, jež zůstává v kronikách
už velmi dlouho, ty víš.
Po staletí hovoří s tím, kdo je na nebi.
Pravda není nikde jinde než ve vlastním nitru
Ale člověk zničil svoji pravou identitu
Řídí se materialistickými zákony,
rozkládaje Vesmír jako prizma.
se světlem, jehož se odmítá dotknout,
neboť je jasné, že zkusit něco lze jen tehdy, když člověk chce
probudit svou duchovnost,
hledající v sobě samém a procitnout.
Vesmír trpí ztrátou pořádku
zapomnělo se, že naše role je důležitá
Jak mluvit o harmonii se vší energií
máš-li zmatek sám v sobě?
Ať se krčíme pod křídlem soucítění
nebo všelásky náboženské.
Jsme rozumní, trváme na symbióze,
ve skutečnosti zrazujeme Vesmír
ve Vesmíru
(Akhenaton)
Každý má místo ve Vesmíru
a prázdno je jako velké zrcadlo
výloha, v níž ticho, výstava
nejkrásnějších výtvorů.
Šperky vystavené v kazetě,
zlatník je pečlivý, vše je jasné a čisté:
výška, šířka, délka, poloha
všech forem se projevuje ve třech dimenzích. Pozor!
Čas, nádherný vládce měr,
jež tvoří minulost, přítomnost i budoucnost
A já spojuji své ruce, nechám klouzat slova z úst
zvyšuji procenta aktivit svého mozku.
Vše má dvě strany, ale je vyvážené:
teplo, zima, sucho i vlhko,
dobro, zlo, den, noc, jin a jang
se objímají jako bratři, a v okamžiku Velkého třesku
člověk nemá nohy na zemi, ale v prdeli
a čeká netrpělivý, že ho jeho hloupost zmátne.
Věří v sebe a jeho hemisférické představy
ve 360 stupních a za panoramatickým horizontem
nebezpečí číhá vzadu jako Thanatos (řecký bůh smrti, zosobněná smrt)
neboť se nestaral o své blízké: Kosmos
(Shurik'N)
Jedna hvězda zhasíná, druhá ji nahradí.
tak je to se vším, je to nevyhnutelné
život, smrt, světlo, tma, všechny protiklady
někdy si vybíráme, někdy nám nezbývá, než se podrobit.
Ale protože jsme prostředníky mezi Nebem a Zemí
podléhající jednomu a závisející na tom druhém
naším úkolem je udržet spojení,
nesplněná mise kterou žijeme
jen někteří z nás dostali zprávu
a my je nazýváme moudří.
Snad jednou, v době, která přijde
pochopíme zprávu – jen abychom ji dostali.
a jiní se vydají na cestu ZÁZRAKU
neboť každý beobab byl nejdříve malým semínkem
v okamžiku opouštím to, co považujete za utopii
v pozici lotus vyprázdním svou mysl
dosahuji hypnózy, ztrácím vjemy
nechávám vlny, aby mne obalily jako kokon
moje duše se probouzí, energie se obnovuje,
soupeřím s Thanosem, jsem Kosmos
v Kosmu
Ó Armakis,
Ty, který jsi se zrodil mezi nezničitelnými hvězdami
ty nezmizíš nikdy!
v Kosmu
Akhenaton:
PROMÉTHÉE (Prométheus)
Na počátku byla země, moře a nebe
zelenající se lesy a medové řeky
zlaté plody rostly na stromech
vinná réva se nenápadně pnula po mramorových sloupech
kde hnízdili ptáci všech druhů
ve věčném baletu to bylo představení
režírované od perfektního mistra
a k tomuto obrazu byl vychováván člověk, říká se
že jestliže byl Ráj plátnem stvořeného světa
člověk měl být zasazeným rubínem
možná ve své první hodině
když neměl strach z věcí, které umírají, štěstí bylo
sumou prostých věcí života
ve stavu nazývaném harmonie
člověku se dařilo, svět krásněl
v této epoše míru se král jmenoval Prométheus
Prométheus byl celistvý, protože mu nechybělo nic
chráněný Bohem a respektován svými lidmi, ale
jednou ho navštívila Eblis v jeho snech
a ptala se: je Bůh silnější než Ty?
nabídla mu skříňku, která uzavírala všechna neštěstí
a našeptávala mu nenávist a závist
Příští den byl prvním smutným dnem na Zemi
Prométheus zavraždil vlastního bratra
sebral jeho majetek a unesl jeho ženu
zotročil 12 kmenů
sestavil silnou armádu
vládl krutým a nespravedlivým způsobem
domnívající se, že je nesmrtelný, zavraždil
všechny své syny, kteří by mohli proti němu povstat
nechal postavit věž až do nebe, vyzbrojen lukem se vydal bojovat s Bohem
Mnoho dnešních lidí jsou následovníci Prométhea
zdědili jeho vizi
říkají tomu „detail“ a bez skrupulí navlékají
svým lidem pravou dobytčí kůži
další příklad, na který se historie dívá
je využívání slepých jednookými
život na Zemi je pohárem vody Javel
proč střílet šípy na nebe Babel?
všechna svá dramata, své akty pro poklad Rackhama
dští oheň na zemi Abraháma
toho ohně tolik, kolik přinese pouštní vítr
to je kerberus (3hlavý pes), který obsluhuje Prométhea v pekle
drahé je štěstí, neboť zbožná je cesta
tak k čemu je dobré být králem, když jste bohatý a smutný?
duše mizí daleko od Země
čas kvapí, paláce se bortí, proměňují se v prach
Prométheus včera, zítra, první bytost
vůdce smečky v království psů
království platí za pošetilost jeho činů
očekávaje v bolesti zmrtvýchvstání
JE NE SUIS PAS A PLAINDRE (Na nic si nestěžuji)
Byl deštivý den, kdy nikdo neměl na spěch,
venku ani noha, ani blbá hlava v okně
a já jsem byl velmi zaneprázdněn myšlenkami na „náš koncert“
na místo, na zvuk, na podmínky, na atmosféru
která panovala...ale chviličku před začátkem
ke mně přistoupila nějaká žena a řekla mi:
„tohle dítě umírá
a jeho velký sen je setkání s Vámi“
Jel v sanitce 400 km, aby nás viděl
aby si poslechnul náš repertoár...
když k nám Steve přijel, jeho obličej byl tak bledý,
byl zrcadlo nemoci, prostoupený bolestí...
Koncert skončil, on byl tak spokojený,
že jeho oči zářily všemi barvami jara.
Pak jsem mu slíbil, že to příští rok zopakujeme
abych zabránil beznaději, aby ho neporazila...
Musel jsem odjet asi na tři týdny
a když jsem se vrátil, Pascal byl úplně jiný...
Řekl mi, víš, nejkrásnější srdce dotlouklo,
23. srpna večer Steve zhasnul
nemohl jsem ti nic říct, promiň,
ale po 21 dnech se pro tebe zrodila tahle slova
Já, který jsem si stěžoval na dovolenou,
na tohle, na tamto, na peníze vydělávané ve Francii,
na Chilla, že ztratil 200 míčů v Roissy
a Steve ztratil život, když mu bylo 17 a půl
Od toho dne nechávám svůj rozmar venku za dveřmi
a slíbil jsem si, že přestanu myslet na svůj osud
všechno co jsem kdy řekl, jsem nemusel nikdy říkat
lituji toho, neboť můj život do té doby nebyl nejhorší
Byly večery, kdy jsem byl tak hrozně nešťastný
že jsem naslouchal svým vrtochům...
Steve, jsem si jistý, že z místa kde jsi, mě můžeš vidět
a tyhle slova jsou navždy na tvou památku...
Nelituji ničeho, nelituji ničeho
Přišel k nám s nataženou rukou, ke mně
Myslel jsem, že chce nějakou almužnu
Na tuhle noc v Marrakechi jen tak nezapomenu
on chtěl jenom jednoho šneka
Vidíš posun našich snů, které jsme tam konečně dostali?
Štěstí pro něj, pro mě to neznamená nic
to jsou samozřejmé věci
byla půlnoc a on byl úplně sám, byly mu 4 roky
Rozmotal jsem uzel v lidských útrobách
ale on byl tak plný radosti, vlasy mu vlály
obrazy klidu se zatím vrátily do mého srdce
jako bych nechtěl nic zapomenout
Jako tohle dítě, které pláče
dostal výprask od táty, který je dost rozzuřený
Řemenem v ruce, tahá ho za vlasy
protože nechce dělat past s ostatními
Znovu jsem viděl tu ubohost,
smrt plave na plechových městech La Casa
Slova, která jsem dal jedné květině
a která hlídal tenhle capart, hodina pro jeho srdce
Byl jsem uličník, dělával jsem hlouposti
a nesnášel jsem všechny dny, co nezapadly do mého plánu
vypečené hry, další chyba v mém pohádkovém zámku
a v podrážkách mých Kickers (kopaček) a tkaničkách mých Tobaccos
Měl jsem krizi, když všichni moji kamarádi odcházeli
důvěra mé matky mi nemůže dát všechno
dneska na to znovu myslím a trošku se to zlepšuje
ve srovnání s takovými dětmi, jsme narozeni v bavlnce
Nemohu nic změnit, nemohu pro to nic udělat
dny, kdy jsem na to kašlal, budu muset prostě zamlčet
Nelituji ničeho, nelituji ničeho
UNE FEMME SEULE (Osamělá žena)
Vzpomínám si, že je to už mnoho let
v zákoutí paměti bych nemohl zapomenout
jsou věci nesmazatelné, které se překroutí
těžce berou moji kůži jako textil
nepřátelské město duchů, kteří se stěhují
aniž by dali nějakou šanci té božské bytosti
která byla sváděna ještěrem
trpět v tichosti, řekla, ať tomu tak je
narodila se ve čtvrti, kde žili přistěhovalci
byli početnou rodinou, těžko se studovalo
víc než škola ulice měla monopol na krádeže
žádám tě, abys uvěřil, že její život nebyl veselý
takže nedlouho poté, co jí bylo 17, se rozhodla provdat
vyžaduji respekt a pro ty, kteří chtějí
poslouchejte vyprávění o osamělé ženě
Rychle otěhotněla a měla chlapce
pro nedostatek peněz přišla o druhého
tak je osudné přísloví, nepřevratelný
osud se odvázal a porodila třetí dítě
on neměl moc peněz, byl často pryč
přesto živila své děti s 8 franky
aby neztrácela svůj čas, doplňovala si chybějící vzdělání
studovala během toho, co se starala
o domácnost, čištěním, pucováním
její synové, kteří nechápali, se na ní dívali
stále si pamatují, že jí dál viděli zapřáhnutou v práci
Doufala ve štěstí
přesto, že přiložila ruku na zpocené čelo
neboť snila o tom, že jednoho dne odejde
opustí to nekonečno plné zklamání, špatných vzpomínek
ale 5 let předtím byla její rozhodnutí bez vůle
pochopila, že riskuje stát se osamělou ženou
Vzpomínám si na ty večery, kdy čekala na svého manžela
celé hodiny u okna zbytečně
tato situace takhle trvala několik let
přišel den, kdy se rozhodla odejít
ze společné dohody bylo rozhodnuto o rozvodu
kurva tak dlouho potom, co ho měla milovat
tak jemná, tak trpělivá
a ještě dojít k dohodě
byla důstojně pyšná, zodpovědná jako matka
ignorovala samotu, která ji spoutala
předem hlavou vzhůru zůstávala lhostejná
v noci se ve svém pokoji schovávala a plakala
pracovala, dělala dvě zaměstnání najednou
aby zaplatila dětem slušné oblečení
vychovala je správnou cestou
zůstala v klidu a zdravá, respektovala blízké
ráno vstávala se smutnou hudbou
jenom únava a obětování
je to černá povídka, které je třeba věřit
abyste viděli odvahu a vzácnou moudrost osamělé ženy
Viděl jsem mnoho slz v jejích zelených odhodlaných očích
které přijímaly osudovost, která ji drtila
pod vahou své významnosti
říkala jen, že neměla šanci
ale věděla v hloubi duše, že je tu člověk jen jednou na Zemi
a smůla je velmi špatnou omluvou
hořké peklo, které prožívala v porovnání s její dobrotou
nebylo zasloužené, abych vám řekl pravdu
stejně tak dobře, jako se jednoho dne rozhodla odejít
daleko pryč z Marseille, aby začala znovu
nechala za sebou to, co nejvíce milovala
své dva syny a mnoho starostí
ji očekávalo, přesto byla nadále šťastná
má mnoho přátel a manžela, solidní,
přesto rozumná, tím, že uznává
že její život začal opravdu teprve v 35 letech
to se vám zdá hloupé, ale představte si
ztraťte své mládí, kde je smysl života
jestli k vám mluvím takto vážně, otevřeně
je, že tato osamělá žena byla mojí matkou
| 
