Podzim

Víly, mé víly, drahé, milované,
umřely všechny, mráz jim zkrátil dech,
vítr je zlomil, děti beze zbraně,
řeka je vrhla na studený břeh.

Snad chtěly křičet, déšť jim slíbal slzy,
prosily slunce, odvrátilo tvář.

Nemohly tušit, že přijde tak brzy,
vraha mých dítek skrývá svatozář.

Paprsek smrti ovinul je v pase,
vláčel je bahnem, listím v kalužích,
sedřené ruce, hruď už nehýbá se.

Kdo jim teď květy na hrob položí?

Poslední píseň zazpívají ptáci,
havrani s rakví, smutný táhlý krok,
tak anděl zkázy dokonal svou práci.

Vím, vrátí se zase – na podzim, příští rok.