|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Navždycky budu už milovat tohle místo, navždycky ho budu mít schovaný někde hluboko v mojí hlavě.
Nebe je tu zamračený jak na apokaliptycký rytině od Dürera a vítr od moře fouká tak silně, jako by tě chtěl vzít s sebou, až to vhání slzy do očí. A skály na pobřeží jsou tak ostrý a varovný a ty víš, že skočit z nich do vln by bylo strašný a konečný.
Když jsi kousek dál od pobřeží, vidíš ty kopce, ty pastviny a ty nekonečný živý ploty kolem a domky rozesetý po stráních, jak rozsypaný lego a uprostřed toho vždy hospoda a kostelík.. a kolem zas ty ovce, spousta ovcí.
Cítíš, jak ti zase po letech a měsících proudí horká krev v žilách, že žiješ, že dejcháš a že to tvý malý černý rozlámaný srdce zase bije. To umí to moře, je tu silný a rozbouřený, tak jako bejvala tvoje duše. A zase jsi začal dělat věci, co sis možná trochu pamatoval z tvejch slavnejch vosumnácti, kdy si nemyslel a poslouchal jen svoje zvířecí instinkty, páč co je kurva jenom člověk? Zvíře, vobyčejný zvíře a né žádnej nadřazenej druh! Jo, přesně tak, dělal si některý blbosti, kterejch možná zalituješ, nebo možná lituješ už teď. Ale už se do tebe zapsaly a budou v tobě až do konce tvejch dní.. Takovej důkaz, žes to prožil, něco jako vrásky a jizvy v rockerovo tváři.
Víš, někdo někdě řek, že když opouštíš nějaký místo, nebude se ti stejskat jen po tom místě a lidech, který jsi tam potkal, ale s tím vším opouštíš i sebe takovýho, jakej si v tom místě byl.
A je to přesně tak, svatá pravda vole! Opouštíš taky sám sebe..
Cejtil ses tu svobodně a byls tu sám, mohs dělat co tě jen napadlo a nemyslels na to, co bude po tom, po tom všem, až se jednou vrátíš domů, tam, kde žiješ svůj obyčejnej život, kde si sám stavíš vlastní zdi kolem svojí svobody a funguješ jako automat bez emocí. Jo, bořit zdi je tak strašně snadný, stačí se jen zhluboka nadechnout, zavřít oči a zatnout pěsti až ti zbělají klouby.
Tady jsi byl jinej, byls tu zase mladej a plnej energie.. a to tě teď bude stát kurevsky spoustu sil. Už teď, kdy pomaloučku po kolejích mizíš ze svýho ráje na sever, tě to rve uvnitř za živa a veškerý úsilí napíráš k tomu, aby to nikdo nikdy nezahlíd... Bolí to.
|
|
|
