Umělec v Islandské kotlině to je Josef Hrubý a jeho notýsek – ovšem Björk a její emotivní kouzla mají pro mé vjemy větší razance a průtok fantazie…

J. Hrubý: Uvnitř Islandu

V brusinkách – křehký děj

V islandském mechu

měnil koryta říční bůh

Tak se to líbilo trolům

Voda

Netekla neodtékala mrzla

Strusky po kotníky

a po kolena

Hladina za červenou kaplí

tak čirá

jako by někdo položil na dno

čisté sklo

Do kaple přes déšť

vhazovalo slunce

naději za nadějí

Dřevěná lávka přes strž

jako děravá řeč

o deseti slovech

Lávové pole

jako vyrážka černých neštovic

Tady spával v neharmónii sám Ódin

tak štědře nešťasten

a možná Sigraldi S. Kaldalóns

který má tak lehkou ruku

že tvořil z Ničeho

a za sněhu pil víno

bylo bílé

Pil bílé víno dokud byl čas

V Rejkjavíku

Sníh

který opustil labutě

na jezeře v Rejkjavíku

měkce odíval záliv radnici a hřbitůvek

až z toho byla bílá knížečka

Na bílém hřbitově

běhala bílá kočka

se zvonečkem na krku

led na stromech

jemně cinkal až do žeber

Byla tam náhrobní deska

s jediným slovem

M U T H E R F U C K E R

Tady se zastavil šikmý sníh

J

On to teda psal trochu podobně, já si něco (musel) přikrášlit…