|
| |
 |
|  |
HVĚZDA - Vůně
"Vyprávěj, cos zažila při své cestě na Zem," zaprosila Hvězda kapku vody, která se vznášela jako proužek páry vysoko na nebi.
"Bylo to úžasné dobrodružství," nenechala se dvakrát pobízet Kapka, polichocená projeveným zájmem.
"Nejdříve jsme měla strach, kam dopadnu, ale nakonec jsem to zvládla. Snášela jsem se k Zemi spolu s dalšími kapkami, z nichž pro některé byla tato cesta první, tak jako pro mě. Jak jsme se přiblížily těsně k povrchu, ucítila jsem vůni jasmínů, které právě kvetly. Slunce se právě v tu dobu probouzelo a jeho paprsky s námi rozehrály krásný tanec duhy na naší cestě. Někteří lidé ji spatřili a hleděli na tu nádheru, které jsme se my účastnily. A pak přišla moje chvíle: dopadla jsem na list jasmínu, z něj jsem sklouzla a padala dál, až na nos kotěti, co se skrývalo v jeho dolních větvích. Opravdu, bylo zábavné ho pozorovat, jak se leklo a málem spadlo dolů," zasmála se Kapka. Ale hned pokračovala dál, snad aby její vyprávění někdo nepřerušil, "ale ani tam jsem neměla zůstat. Polechtala jsem ho a pokračovala dál v cestě. Tentokrát jsem dopadla na zem, která mě přijala do svého náručí. Zchladila jsem její rozpálenou tvář a povídaly jsme si o tom, co se děje tam dole i tady nahoře. Nakonec mě polední sluníčko opět vytáhlo ,už jako pramínek páry, ze země, a opět jsem se zpátky vznášela k nebi. Občas si se mnou větřík hrál, když do mě foukal, ale byl ke mně velmi milý. No, a teď jsem tady s vámi...," skončila Kapka své vyprávění a čekala na reakce posluchačů.
"Oh, opravdu krásná cesta," řekla dojatá Hvězda. "Jak asi vypadá vůně jasmínových květů? Také bych chtěla poznat jejich vůni..."
"Jak voní jasmíny," zamyslela se Kapka nad touto otázkou. Jak má přiblížit Hvězdě vůni jasmínů? Nakonec jí ale přece jen něco napadlo: "Zavři oči a vybav si před sebou Zemi, představuj si, že se k ní blížíš, až se téměř dotýkáš jejího povrchu, Slunce tě objímá svými paprsky, nad hlavou poletují a švitoří vlaštovky a vlahý větřík chladí tvé tváře. Toužíš stát se jednou z nich, cítíš tu svěžest, která ti jde z duše a pak ucítíš tu vůni - a to je vůně jasmínů..."
Hvězda opravdu zavřela oči a představovala si vše tak, jak Kapka povídala, takže neviděla, jak se k ní Kapka přiblížila a dýchla jí do chřípí.
"Ano, ano, už cítím tu vůni," zajásala v tu chvíli Hvězda, celá šťastná. "Díky, Kapko!"
Dalším posluchačem byla i Polárka. Viděla, co Kapka učinila a jenom se pro sebe usmála. Věděla totiž, že vůně jasmínů, kterou Hvězda ucítila, nebyla jen dokonalá představa, ale skutečnost. Protože každý, kdo se účastní něčeho krásného, se stává jeho součástí a to krásné přetrvává v něm. A že tedy i vůně jasmínových květů ulpěla navždy v této malé Kapce, která pak byla schopna podělit se o ní s Hvězdou...
|
|
|
