|
| |
 |
Čundráckej zápisník 2
Autor: Geraldine (Občasný) - publikováno 10.8.2000 (22:19:36), v časopise 11.8.2000
|
|  |
**
Usnuli jsme a ani nevíme jak.
Dneska je už čtvrtej den našeho báječnýho tschunderu a všichni doufáme, že ho nepromrháme stejně jako ten třetí.
Chceme jít do Srní.
Zajímalo by mě, co si o Stině myslí ostatní.-Neustále je jí špatně, zvrací a tak….
Už nejsem tak unavená jako včera.
Samozřejmě že nemůžu mluvit o ostatních, ale myslím že včerejšek nám prospěl.
Je celkem brzo.-Myslím jako, že je brzo ráno.Bude asi čtvrt na osm.
K snídani máme housky se sýrem a salámem a k tomu máme ještě nějakou zeleninu z Prášil.
Docela příjemná změna, když uvážím, co jsme jedli před tím.Byly to samé konzervy a paštiky a tak.
"No počkejte, neradujte se z toho....Kdybychom měli ještě nějaký konzervy, nebo paštiky, tak bysme je zase jedli."
Teda Stino!Tos nás šokovala.
I když....teď jsem na paštiku dostala chuť.Namazala bych si jí na čerstvej křupavej chleba, a na ten chleba bych si dala zelenou papriku na proužky....Mňam....
Proč se na mě všichni dívají jako na blázna?Jenom Stina se mnou souhlasí.
Zdá se mi, že ta holka jí pořád víc a víc.I když to není nic neobvyklého v jejím stavu.
Já si zase udělala chutě....Ach jo....Už vím, co si dám až budu doma.
Jdeme pryč od Poledníku.-Na to Srní, jak se řeklo.
Potkáváme první turisty, co chtějí na rozhlednu.
*
Jdeme a jdeme....Já pařím Maria Brose.Je to nuda, ale pořád lepší než nic.
"Fany mi půjčil gameboye a teď toho lituje." Musím uznat, že je tu vážně legrace.Asi jsem Fanyho fakt dost naštvala, protože toho gameboye mu nehodlám v nejbližší době vrátit.
V Srní sebou někam švihnu a už nevstanu.
Myslím že už to není daleko.
*
S tou dálkou do Srní jsem se fakt sekla.Tři hodiny tvrdý chůze.A já jsem se k tomu všemu ještě stihla prát s Fanym o gameboye.
(Prát v trochu jinym slova smyslu než se zdá.)
"Hele, lidi, koupíme si zmrzlinu ne?" Uznávám že MoNa má někdy fakt dost.....dobrý nápady.Stojíme před jakýmsi malým obchůdkem.
Los padl právě na MoNu.Půjde koupit zmrzlinu.Fajn, doufam, že budou mít nějakou dobrou.
Jdu si odpočinout, než se MoNa vrátí.
A, už se vrací.Nese fakt dobrou zmrzlinu.Už se na ní těším.
"Pojď sem." A jéje.Stina zase něco chce.Jinak by mě netáhla od ostatních pryč.Však já jí vynadám.
"To mě ani nenecháš sníst mojí zmrzlinu?" Tak a má to.
"Ne, pojď.Půjdeme si koupit paštiku, zelený papriky a čerstvej chleba do pekárny."
Fajn, ta Stina má fakt super nápady.
Teď se jen tajně vytratit a bude to O.K.
*
Po asi deseti minutách se vracíme.Chleba je ještě teplej.Prej ho pečou každej den několikrát do dne.Spíš bych věřila tomu, že ho několikrát do dne strkaj do mikrovlnky....:o)
Ale to neva, hlavně když je křupavej a dá se jíst.
"Proč ti tak svítěj oči Gero?" No jasně, KeaRee se vyptává.Zvedám chleba nad hlavu a Stina dělá totéž s paprikama a s paštikou.
Fakt nechápu proč se všichni chytaj za hlavu....:o)
*
Je večer a my sedíme v lese.MoNa s Petrem a s KeaReem šli do hospody.Vypadá to, že mezi MoNou a Petrem to jiskří.Budiž já jim to přeju.
Stejně se mi tady nikdo nelíbí a v Praze na mě momentálně čeká můj super, nejlepší, nejhezčí, nejmilejší a nej nej kluk na světě.Můj kluk.
Kdyby nemusel makat v Makru, tak by jel s náma.Jenže on musí makat.
To my už to máme za sebou.
Je mi bez něj smutno.Slíbil mi ale, že na mě bude čekat na nádraží.Už se na něj těším.
Co to tu píšu.Jen samý blbosti, pomyšlení že si to kdokoli může přečíst je dost špatný.Musím to chránit jakoby to byl můj deníček.
To nezní zle.
Nebudu čekat než ti tři přijdou.Stejně se potom vzbudím protože když je Petr nalitej, tak huláká jak já nevím co.
Jdu spát.
S gameboyem v ruce.
Fany se vzteká.
Nechci mu ho vrátit.
A taky mu ho nevrátím.
*
Podle mýho mobilu, kterej jsem nezapla ještě ani jedinkrát od začátku čundru a asi ho ani nezapnu, je právě tři čtvrtě na tři.Nemůžu spát je mi zima.
Vstala jsem a zapálila jsem si cigaretu.Zase jich máme málo.
Vlastně už je pátý den.Jenže ten pro mě oficiálně začne až se ráno probudím.
Ten včerejšek jsme zase promrhali.Mně to strašně rychle uteklo, protože jsem pořád pařila Maria Brose.
Flákali jsme se v nejbližsím okolí Srní.Bylo to ale celkem fajn.
Vzbudil se Petr.Myslím že na tomhle čundru jsme si moc nepadli do oka.Jindy jsme ale přeci strašně velcí přátelé.Tak proč?
Samozřejmě mi zase bude nadávat jak ho znám.A bude to o tom, jak se strašně oblíkám, jak se strašně chovám a já nevím co všechno.Ale jinak na sebe takovýhle nejsme.Tak proč?
**
Už je zase ráno.Bude sedm a já zase nemůžu spát.Už je mi to nějaký divný.Skoro nic nejim, jen kouřim a skoro ani nespim.A taky pařim gameboye.
Už jen dva dny tschuderu.
Už jen dva dny s tím protivným Petrem.Ani nevím co mi v noci říkal.Típla jsem cigáro a lehla jsem si.Radši....
Myslím že jsem ho tím naštvala ještě víc.
Dneska se jde na Kašperk.Na zříceninu.To bude něco.
Fakt to je dost dlouhá cesta.A Stina řekla že se nikde nebudeme zdržovat.
Všude chodíme pěšky.Už jsme toho asi ušli dost, ale teď to nějak nebereme.Ani nebereme naší vysokou spotřebu cigaret.
O co nám jde?Snažíme se zdolat zkoušku dospělosti?Blbost.Chodíme jak chrti a zbytečně se uštváváme tím, že se skoro nikde nezastavujeme.
Pak jsme zbytečně unavení a vzteklí.
Nevím jak dlouho ještě vydržíme než nás přepadne ponorková nemoc.
Dokud ovšem máme cigára, měli bysme vydržet.
Snad.
*
Jdeme....Minuli jsme Čeňkovu Pilu.Zatím jsme v pohodě.
Kouříme a kecáme.
Já jako obvykle pařím.Tentokrát rallye.
Jsou to auta.Fajn.Ale už mě to moc nebaví.
Myslím, že až skončí tenhle tschunder, tak budu mít gameboyů na rok zase tak akorát dost.
Ani vlastně nevím jak se to píše, jak se to skloňuje.
Je moc únavný psát a jít dohromady….
*
Už jsme na cestě několik hodin.A ještě ani nejsme v Kašperku.-V městě Kašperku.
Z města to bude šílenej krpál.
To nás fakt něco čeká.
Stina nechce přespávat na Kašperku.
Proboha o co se pokouší?Kam zase chce jít.
Vypadá to, že spojuje dohromady tschunder a exkurzi po Šumavě.To bude fakt něco.
Zdá se mi to moc unáhlený.Myslela jsem, že poslední cesta bude z Kašperku co já vim kam a pak do Sušice.
Snad nám Stina řekne co zamýšlí.
*
Od zříceniny Kašperku nás dělí už jen ten velký krpál.
Všichni jsme vyčerpaní.MoNa vypadá, že asi brzo klesne.
A to jí Petr nese ještě nějaký věci u sebe.Ta se má.
Stině asi ruplo v bedně.A jsem si jistá, že si to nemyslím jen já, ale i Fany.
Zakázala mi psát.Že když prej píšu, tak se strašně flákám.
Před tím jí to nevadilo.
S Fanym jsem se teď dost spolčila.Ale jen jako KAMARÁDI!
Nic víc.
*
Bože, zdrželi jsme se na Kašperku jen asi hodinu a hned jsme zase padali dolů.
Načerpala jsem síly asi tak na dvě hodiny chůze stejným tempem jako sem.
Fany je na tom podobně, ale přeci jenom o něco lépe.V noci pořádně spal, na rozdíl ode mě.
Jsem tak unavená.
Vnitřně.
*
"Tenhle čundr nás vyčerpává." Na tom jsem se právě shodla s Fanym.Ale co to píšu ne čundr ale tschunder.Už jsem vážně zblblá.
Je trochu pozdní odpoledne.
Právě jsme se dozvěděli Stinin šílený plán.
Musíme se ještě dostat do Petrovic.-To je u Sušice a je tam Svatobor a Stina se tam chce podívat.
Byla jsem tam jako malá.Bylo mi asi pět.
V Petrovicích bydlí moje teta Dáda....
Jsem tak unavená.
Už nikam nemůžu jít.....
*
Bože ta Stina má takový štěstí.
Kdyby právě neřekla to co právě řekla, tak bych byla odsouzená za dvojnásobnou vraždu.
Fakt bych jí musela chytit pod krkem.
"Děláme takovej velkej okruh.A dneska ho pozastavíme tady.Pod Kašperkem.Budeme tu spát a do Petrovic zejtra jedeme busem." Tohle řekla a tím si u mě zachránila život.
U MĚ TAKY!!!
To byl Fany.
Je to fakt můj dobrý kamarád.
*
Panebože!Přestupovali jsme Otavu – že půjdeme do kempu.
Strkali jsme se na šutrech, protože jsme nešli přes most a mně spadl spacák do vody.-Měla jsem ho připevněnej pod batohem a asi špatně, protože mi tam spadl do vody.
KeaRee mi ho vytáhl.Kdybychom přestupovali o trochu dál, asi by mi uplaval.Tady ho zachytily šutry.
Kde budu spát?
Zastavili jsme se na druhém břehu.Děláme poradu jak to bude.
Vím jistě, že kdybych byla MoNa, Petr by mi spacák půjčil.Kdybych byla Stina, KeaRee by udělal taktéž.Kdybych byla Fanyho holka, co by se stalo?Spala bych ve spacáku….
*
Nakonec se to vyřešilo tak, že s Fanym spím v jednom spacáku.Je to fakt bezva kluk.
Nebejt Stiny tak by se to nestalo.Jenže ona mě s Fanym chce mermomocí dát dohromady.Jsem unavená a jdu spát.Petr se mi vysmívá.Jen on ví, že jsem v noci byla vzhůru.A proto jsem vydržela míň než ostatní.A vysmívá se mi taky kvůli tomu spacáku.
Je to pitomec.
Budu s Fanym spát asi v těsném objetí, jinak to nevidím.Ale to neva.Jak už jsem jednou řekla, je to bezva kluk.
**
Ta noc byla divná.Oba dva jsme byli v jednom spacáku a asi kvůli tomu jsme ještě pořád přátelé.
Všechny ostatní chytla ponorková nemoc.Jen já s Fanym jsme v pořádku.
Teď jedeme busem do Petrovic.
Zajímalo by mě kam chce Stina odtamtud jít.Snad ne pěšky do Sušice?Přece tam někde pod mostem přespíme.:o(
Má střelený nápady.A to mě na ní sere!
Musím co nejvíc odpočívat…..
*
Jdeme teda na Svatobor.O Dádě jsem se nezmínila.Radši?Nevím.
Ani nevím, jestli by si na mě pamatovala.Byla jsem moc a moc malá když jsme se viděly naposledy.
Div světa.Už tak nechvátáme.
Náš šestý den tschunderu.
Všichni okolo trpí ponorkovou nemocí.Nejdřív jí chytl Petr.To jsem si jistá.
Já jsem jen unavená.Ale Fany je fakt super.Kdybych nechodila s Peťou.-Tím co na mě čeká v Praze, tak bych s Fanym chodila.
Jenže já mám kluka.
*
Budeme už brzo na Svatoboru.
Bolí mě trochu nohy, trochu záda.
Moje tvrzení, že když máme cigarety, tak ponorková nemoc nehrozí.Je to blbost.Máme jich pořád dost.
Možná že jsme je neměli když to přicházelo.
Blbý myšlenky.
*
Ať žije Svatobor!!!
Už jsme tam.Všichni jsme se svalili do trávy.
"Lidi.Chci vám něco říct." A jé.Stina má proslovy.
"Fakt sorry, že jsem vás tak tahala, ale...."
"Ne tak rychle Stina.Nestíham to psát." No co?Proč se na mě všichni (vyjímaje FANYHO) tak blbě dívají já to fakt nestačím zapisovat.
Stina opravdu zpomaluje.
"Víte, chci vám říct, a to oficiálně." Proč se na mě Stina dívá?Něco jsem jí řekla?Už z toho fakt blbnu.Jako bych měla vygumovanou hlavu.Jako bych na všechno zapomněla.
"Jsem totiž v tom.Proto jsem vás tak hnala.Chtěla jsem toho stihnout co nejvíc, protože příští rok už nebudu moc nikam jet...."
Není nutný dál zapisovat její projev.To nejdůležitější jsem už napsala.
Ale vlastně ne.Nejdůležitější bylo : "Teď se tu budeme až do zejtřejšího rána válet a dělejte si co chcete."
Fajn.
Budeme si s Fanym dělat co budeme chtít.Už se těším.:o)
*
Flákáme se a baví nás to.Každej je někde jinde.
Já s Fanym sedíme v trávě a povídáme si.O životě a tak.Je to fajn.Nikdy bych nevěřila že mě to bude bavit.
*
Nebaví mě psát sem.Ležím v trávě se zavřenýma očima a ve vlasech mám kopretinu.
Asi bude pršet, ale mně to nevadí.Pršelo skoro pořád když jsme byli na cestě.
Fany mi vypráví.....
*
Moc nesprchlo, ale přesto stojíme pod střechou Svatoboru.
Byli jsme i nahoře, podívat se tak po různu po okolí.Museli jsme ale majitele dost ukecávat.
MoNa s Petrem pak šli pro cigára.
Nikdo se ale ponorkový nemoci nezbavil.
Je to tak těžký?
*
Jdu spát.Chci zejtra vypadat dobře.Odpočale.Kvůli Petrovi?
Nevim.A je mi to jedno.
Ačkoli jsme celé odpoledne relaxovali, jsme tak trochu unavení.Teda alespoň já a Fany.
**
Spala jsem jako Budulínek.Tvrdil to Fany.
Nevím co měl právo čumět na mě, když už mi můj spacák uschnul!:o)
Jsem ale ráda, že se o mě někdo 'stará'.
Máme asi půl hodiny.Pak scházíme ze Svatoboru do Sušice.
Máme přesně vypočtěný, abychom stihli vlak.
Vypadá to dobře.Už nás čeká jen několik hodin a pak jsme DOMA.
Co je to vlastně doma?
*
Konečně sedíme ve vlaku do Klatov.
Trochu si odpočinem.Fajn.Chtěla bych se ještě trochu vyspat.
Zývám.
Všichni to ignorují.Na začátku by se mi smáli.
Asi už pojedme.Zavírám oči a budu spát a spát.
*
Máme víc jak hodinu čas.Jeden vlak jsme si právě nechali jen tak z recese ujet.
Sedím teď sama v jednom rádoby parčíku v Klatovech.
Fany šel něco koupit.
Tenhle tschunder mě vlastně strašně změnil.Taky moje myšlenkový pochody se strašně změnily.
Pročítám si, co jsem sem napsala.
Na začátku jsem zapomněla napsat (nebo jsem to úmyslně vynechala), že jsme si všichni dělali legraci a připomínali jsme si Blair Witch Project.
A pak jsme chvílema měli strach....
Až se vrátíme, vrátíme se nejen domů, ale i do svých brigád a tak.A bude to zase trochu jinačí.
Jenže mně se líbilo tady být.S kamarády.
Teď se všichni dobře známe.
Ach jo.
*
Jedeme vlakem z Klatov do Prahy.
Už jen asi hodina nám zbývá do příjezdu na Masaryčku.
Příjezdy z tschunderů a táborů, zpět domů miluju.Vždycky jsou tak....tak super.
Hrajeme karty, gameboye, jsme na netu a tak.
Takže je to tu celkem fajn.
*
Už zbývá jen pár minut a jsme na Masaryčce.Zlatá Praha.
Je to tu zase tak super.
Když jsme byli pryč, jakoby se to změnilo.Předtím to byla jen špinavá Praha, ale teď je to jakýsi 'zázrak'.
"Praho, jsme tu!" Hulákáme z okýnka.Je to docela zábava.
*
Loučíme se na peróně.Můj Peťa už tu asi je.
Všichni se objímáme a symbolicky se líbáme na tváře.Ačkoli se po tom týdnu tak strašně nesnášíme.Je to humorný.
Všichni už se rozcházejí.S Fanym jsem se dohodli, že se brzo sejdeme.
"Peťo, Petře!" Volám na svého 'missáka Prahy'.
Běžím k němu a on mezitím roztáhne náruč.skočila jsem mu do ní a on se se mnou zatočil kolem dokola.Políbil mě a já jsem šťastná.Tak mi chyběl.
Fany jde za námi a nese mi můj batoh.Ta krosna zatraceně 'zhubla'.
Jsem tak šťastná.
Byl to super tschunder.
Jeden z nejlepších v mém životě.
Doufám, že zase příští rok všichni někam pojedeme a bude to taky tak fajn.....
(Tohle jsem dopsala cestou domů.)
|
|
|
