Dívám se kolem na věci, jež znám

a divím se, jak rychle zapomínám, na slzy v tvých očích, co prosily „STŮJ!“

„Ty chyby, cos dělal už neopakuj!“

Já blázen jsem býval a lidem se smál,

teď tiše tu sedím a život bych dal…

za vůni tvých vlasů…

za tvou něžnou krásu…

za sny ve tvých dlaních…

co zbylo tu po nich?!

… zlatý prstýnek pod polštářem…

Odpusť, že jsem neposlouchal, do prázdna se díval

a jako hloupý tupý osel na všechno jen kýval,

teď sucho v krku mám a když tě zavolám…

jen ozvěna mi přijde naproti…