Zvenku
přicházela noc
my milovali
jsme se ve třech
jen ty, já a
Bůh
a snad jen
pro tu chvíli
já jemu
půjčil tělo
on mě dobré světlo
a ty jsi
k ránu nám prostřela ve vlasech
všechen hvězdný
prach
a vlastně
nikdo neví
jak navrátit
to zpět
za každého
svítání
pak cestou,
už nevím kam
zastavoval
jsem se u pouličních hráčů
jednomu,
malému
Rumunovi s pokerovou tváří
létaly prsty
po klávesách tahací harmoniky
jako
vodoměrky
až se zdály
být tak blízko všechny hladiny
a druhý,
který si tak
vydělává na chlast
ladil struny
na otřískané kytaře
až cosi bylo
slyšet
to zvonily o
zem slzy opilců a myšlenky smutku
o nichž si
všichni mysleli, že jde o drobné
ze dna
klobouku
a jen já
věděl, že se topíme
ve světech
kapek, které přinášel vítr a křídla holubů
z fontány,
která se na noc vypíná
a tak stébel
se chytáme
já tvého
ty mě
když hoříme
k sobě naproti
užaslí jak
to studí
a jsme malým
dětem k smíchu
se svými
pohledy do nebe
|