RYBY

Lhůta cca. 21.2. – 20.3.   vládce je Neptun a živel je voda

Ulévání ohně  Nádoba je plná

jako k oběti

Na obzoru času mlčky stojí vlna

sedmé pečeti

Tiše pluju v sobě  Klesám pod hladinu

vlastní podoby

Zbavuju se tvaru  S ulehčením plynu

hrdlem nádoby

Obětnímu ohni tryská ze zad pramen

Výjev zhasíná

Bílá v bílém Všechno věčně plyne  Amen

Svatá bílá tma

I poslední stopu dýmu rozvál vítr. Oheň hasne. Je čas ulít hranici, uzavřít děj – a to je úkol vody ve kvadrantu ohně, Ryb.

Postavení Ryb ve vývoji je mírně absurdní. Střelec ho završil, Kozoroh posoudil a Vodnář rozdal. Amfora je prázdná, nikde nic. Dvanácté znamení zdědilo prázdné ruce. Už nemůže pro věc pracovat ani do ní mluvit. Může se za ni jen obětovat. Ryby jsou smysl oběti.

Aby mohlo růst něco nového, aby příští jaro mohlo vzklíčit, je třeba uvolnit akční prostory. Představme si, že skončil lední hokej. Hráči jsou pryč, diváci dávno odešli a led je popsán nesčetnými vrypy bruslí, které svědčí o příběhu dne. Před půlnocí vjedou na led brusné tanky a hladí ho do nedotčené běli, aby zítra mohl začít nový zápas. Darem Ryb je sladkost zapomnění, vyhasnutí pozornosti a uvolnění sil pro nové kolo hry.

Vládne jim Poseidon–Neptun, bůh moří a vod. Přináší patos bezednosti, hloubky a neproniknutelné skrytosti. Je-li bdělé vědomí hladinou, pak čím blíž ke dnu, tím víc se ztrácíme vlastním zrakům a opět jsme sami sobě tajemstvím.

Rybí osobnost je duše hlubin. Umí se ponořit i tam, kam běžná povrchnost nikdy nedosáhne. Odkudsi z jejího nevědomí prýští výzva k sebeoběti. Otázka Střelcova osudu zní: Kde je můj cíl? Ryba se ptá: Čemu se obětovat? V jakém nadosobním oceánu se mám rozplynout?

Ovšem všední život se neptává takto pythicky. Každodenní banalita Rybu svádí, aby se investovala zcela mylně, v únavných a nepotřebných malichernostech. Vnucuje oběť tam, kde nikdo oběť nechce. Dává se zneužít a mívá sklon se vyčerpat až do dna. Ale nenajde-li někoho či něco, čemu se oddá bez rezerv a celá, nutká ji to trápit samu sebe a stát se vlastní smutnou obětí.

Jistě, ve všech znameních se rodí lidé víry, ale Ryby jsou pole zvláště příhodné. Je v nich touha po sebeodevzdání, po hlubším prožitku, než jaké nabízí plytký konzum života. Vodnářské téma je „jinak“, rybí téma „jinam“. Jejich království není z tohoto světa. Tykadlem intuice se občas dotknou jiných forem. Touha po úniku z nich činí blouznivce i světce, narkomany i mystiky.

Nešťastné Ryby jsou lidé, kterým se tady prostě nelíbí. S dekadentní přecitlivostí vidí ve všem předzvěst katastrofy a svět jim připadá jako potápějící se loď. Někdy jsou pasívní a odevzdané, sunou se ze dne ke dni jako zašlá perlička na niti (= případ mojí máti). Jindy jsou zjitřeně vztahovačné. Jsou jako zakleté princezny ve světě, který se příliš nepovedl, a vnitřně emigrují do vidin a snů. Za hradbou vod, za clonou slz se rozpíjejí pevné tvary. Ryba neví, Ryba tuší. Tuší, že vše je marnost nad marnost.

Ryba dostává dar tak velký, že ho takřka neunese: těžký dar nesmírného soucitu. Soucit sám ještě není altruismem, k účinné pomoci musí dozrát. Slabá Ryba omdlí při pohledu na krev a s pláčem pod vyděšeně sevřenými víčky prchá od havárie. Stojí ji to mnoho bolestného růstu, než překoná živočišnou hrůzu a přijme utrpení druhých jako vlastní úkol. Ale pokud se tak stane, potom je schopna krajních obětí.

Dobrá Ryba je ukolébavka plná něhy na sklonku hasnoucího dne. Chápe nás hluboce a mlčky. Najde-li smysl svého bytí, má sílu absolutní bezvýhradnosti. Dokonalost znamená dokonání, konec a cíl činu. Ryba dokonává vývoj ve jménu dokonalosti.

Symbol Ryb jsou dvě ryby plující opačnými směry. Představují minulost a budoucnost. Setkávají se v „teď“, ve věčné přítomnosti. Jevy se vynoří a hned zdánlivě mizí do vod zapomnění. Život je kniha proměn. Panta rhei, všechno plyne, otáčí se kolo nekonečné hry.

Oheň hasne. Všechno, čím jsme žili, co jsme milovali, je v nenávratnu. V tu chvíli splývá minulost s budoucností – a voda, která oheň ulévala, na sebe bere nový tvar. Stane se vláhou, plodovou vodou příštích plodů. Z popele vzlétá neuhasitelná jiskra bytí. Na obzoru času plane nové semeno.

TAK MLUVÍ RYBY:

Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to.

(Albert Einstein)

*

Výstup k výšinám nepředmětného umění je namáhavý a plný trýzní, a přece nás činí šťastnými. Obrysy objektivity se bortí na každém kroku víc a nakonec svět objektivních představ – vše, co jsme milovali a z čeho jsme žili – se stává neviditelným. Neexistují už „obrazy reality“, neexistují už ideální zobrazení, není nic jiného než poušť! Tato poušť je však naplněna duchem nepředmětné senzibility, který ji celou prostupuje.

(Kazimír Malevič)

*

Bez chvěje se a hrušně čekají.

Jde jaro, jde jaro.

Zas novým třpytem rozkvétá ti vlas

a z nových kovů napil se tvůj smích.

Jde jaro, jde jaro.

Bože můj,

obnoviteli, obroditeli,

na srdce ve sněhu pamatuj.

(Karel Toman)

TRIALS X.: OD CIEBIE ZALEZY (To záleží na tobě)