Na chladné cestě potkávám, básníka bez tváře, jež stal se mnou, krátce mi hleděl do očí,

a klesl v kolenou, zklamaně mi pak,v zbytku sil, konání své osvětlil:

"Viděl jsem tvého Boha a věřil v něj,

pronikl jsem do tvé duše a ztotožnil se s ní

sdílel jsem tvé nejniternější emoce a vyrovnal se s nimi

přejal jsem tvé dovednosti a ovládl je

prožil jsem tvou lásku, přátelství, štěstí, vyrovnanost, velkorysost

ale i nenávist, sobectví, depresi a utrpení,

obsáhl jsem tak celistvost tvého bytí,

a přesto odcházím naprosto nezměněn!"

ten člověk pak odešel po cestě dál, co chtěl mi sdělit jsem vůbec nechápal,

a nechápu dodnes, když dívám se zpět, dá se snad takhle poznávat svět?