NEHRAJME TO NA STRAVENKY…

Pošlete do rozkvetlé Seminární a Vrtbovské zahrady

sličné dívky nebo poupátka…

Tedy těsně před rozpukem, to tehdy, když jen tuší a vlastně ještě ne zcela,

co všechno budou hned zejtra navíc chtít…

/To, co žiju teď, chtěla jsem už včera…

To, v čem jsem byl, nechci už ani dneska…

To, v čem jsem dnes, já nevím, ale někdy se mi chce blejt…/

Vejce je drahý a „máslíčko“ už dávno,

A z paneláků se ozývá galantnost českých mužů:

„GÓL! Dej mi JEŠTĚ Pivo, ty kachno“…

A do horních řad, tam, kam ještě nedohlédne tvá a ani jiných dcera,

Sedí Děvky, srdíčka s glejtem,

Všichni stejný podklady,

Číst to však dovedou a vědí ze všech nejvíc

a neznají rétoriku a ani řeč těla

/A na Moravě se ptají, dovezeni českým řidičem

a v tašce s islandským jablkem a se švédskou svíčkovou

…“Co to je, mámo?“, …“Jak to v té Praze mysleli?“

A jak se tak s tou svou mámou bavili, tak dotace a naděje

A děvky a Karel, ten Čtvrtý a šunka a pivovary a stroje a hřídele a cukrovary a pole

A chmelnice A tkalcovský stavy a vztahy a kauzy a hospody a školství

A uhlí a uran a doly a železárny a textil a bižu

/big big bižu/ šly pomalu do rektálu

A nabídky, dle božího rozhřešení, taky,

JAKO TO VŠECHNO OSTATNÍ,

do hajzlu…

A tak, zatímco Vyvolený seděl v rozkvetlé zahradě na kávě,

pokuřoval, uveleben a pokukoval kolem

A říkal si, usměvavý, jak to asi bude dál,

Ptáci, kteří přelétali v jiném čase a už jen na podobná místa,

Kálely mu náhodně do té kávy a hrozilo, že on

S tím popíjením a myšlením v naději přestane…

OMLÁDNE

ZESTÁRNE

Růže v parku uvadly

ZAPLATÍ

ODEJDE JINAM

Lidu dejte guláš, zbavte ho dluhů a dejte mu na pivo

A k tomu víru, že Češi nejsou blbci a pivní sejra

A hrdost, která tu byla

a ať už konečně vyplují zbrojnoši na poklidné Vltavě,

nechť promluví Noe, ať řekne, jak to bylo,

ať prozří židovské košer, Blaník a křesťanské Desatero.

Zpíváš-li Mišíka, Purply nebo Kryla, pokuds čet Hrabala, Freuda nebo Kafku,…

Asi je to na hovno…

Kafe, ještě jedno, ferneta

A pak jedno závěrečný

A zaplatim,

Jo a Ivaně to dobrý víno

Díky, bylo tu, jako vždy mezi vámi,

Podivně Vlídno

a až nečekaně milo…