S fotografkou Sárou Saudkovou o životě v Instinktu, na mdž 8.3.2012
(rád bych s poetickou Sárou V. znal její odpovědi na život yeah Sára V.)
Od koho byste si nechala líbit facku?
Leda od milence, ale hned by ji měl zpátky. Poctivou. Z lásky. Ale mě na fackování teda moc neužije.
Co jste naposledy ukradla?
Večer se ráda vkrádám dětičkám do postýlek, protože krásně voní a hřejí.
Jakou písničku by vám měli hrát na pohřbu? A jakou v žádném případě?
„Sladké je žít“ od Vladimíra Mišíka a „I Still Haven´t Found What I Am Looking For“ od U2. A cokoli od Radiohead nebo Dylana, to už asi vylezu samým blahem z hrobu.
Prosím vás, hlavně žádné tryzny a dojáky – na funuse má být veselo!
Co je smyslem života? Vašeho života!
Dělat si jen to, co chci a co mě baví, a obklopovat se jen těmi, které miluji. Všechno ostatní je nepodstatné a ztráta času a energie.
Co byste udělala dnes, kdybyste měla někdejší moc Gustáva Husáka?
Kvalifikovala bych víru v komunismus jako psychiatrickou diagnózu. A všechnu politickou a velkopodnikatelskou verbež, která vesele privatizovala / neomaleně si nakradla za éry V. Klause, bych – ježíši, co vlastně s takovými pazgřivci? U nás na Moravě se obvykle takovým chytrákům jednoduše nakopalo do prdele. Nic sofistikovaného, ale je to účinné.
Která droga je vám blíž: alkohol, marihuana nebo kokain?
Víno. Bohužel neumím šlukovat – je to pro mě jako nadechnout se vody. Ale marihuana mi krásně voní.
Jak byste si změnila křestní jméno?
Mně Sára nesmírně sluší – takže leda na Sarah. To jméno je pro mě jak dobře vyšlápnuté boty.
Jaké knihy byste si vzala na cestu lodí z Evropy do Ameriky?
L. F. Céline: „Cesta do hlubin noci“ a T. Wolfe: „K domovu pohleď, anděle!“ A cokoliv v angličtině.
Která seriálová postava vás baví?
Simpsonovi. Z nostalgie Smolíkovi. A Sherlock Holmes v novodobém podání Benedicta Cumberbatche.
Kdo by měl být příštím českým prezidentem po Václavu Klausovi a proč?
Mně by se líbil nějaký chytrý aristokrat anebo Žid. To vám bývají tak interesantní lidé…
Jaký byl nejvyšší úplatek, který jste dala?
Nadšeně nosívám delikatesy, květiny, vína, knihy, ba i fotografie… Ale je to způsob, jak za něco děkuji, ne úplatek. Ten je ponižující – jste rázem v pozici někoho, kdo se doprošuje.
Platí výrok: Nikdo není dokonalý?
Zaplaťpánbůh za to – já se dokonalosti zvířecky bojím, protože je strašně nudná.
Jíte maso?
Teď už občas ano, jsem chudokrevná a kus flákoty, jak mi moudře poradil hematolog, je nade všechny léky.
Kdy jste se naposled ztrapnila ve vlastních očích?
Často si zaměňuji jména a jejich majitele, ale obvykle z toho šaramantně vybruslím. Trapas považuji za příjemné zpestření dne.
|