Hodně štěstí

pro Stračenku

od mladíka, který Lenku

kdysi cestou z hospody

pozdravoval přes účtenku

kdesi dole pod schody.

Mezitím ho noster pater

vynesl do vyšších pater

daleko od schodiště,

hodně vrásek vydlabal mu,

šedinami natřel tlamu…

…z duše ale smetiště,

udělat mu nedokázal.

Trochu vrstev sice smazal,

avšak ne ty podstatné.

Třeba to, že v suterénu

objevené věci cenu

neztrácejí stárnutím,

nekazí se, nerezaví,

zůstávají v nitru hlavy

jak dynama vinutí,

aby duši ovíjely,

konejšily, dobíjely,

když se trochu zadýchá,

jak po stupních cestou vzhůru

do neznáma Božích kůrů

příliš rychle pospíchá.