Únor není na srážky, ale jenom na srázky

a tužka není na lámání, ale na Tvé obrázky

já mám památníček a Ty ostré tahy tužky

ozdobička ženské krásy je mix Petrušky

tohle je kresba blahodárně a né sekundárně

tohle je dílo molekulárně s účinky primárně

Kresby Claude Moneta, Pierre-Augusta Renoira, Odilona Redona a dalších jsou k návštěvě meditaci a studii ve Vídni na výstavě „IMRESIONISMUS – Pastely, akvarely, kresby“ (přichystala Zuzana Drtilová, která drtí s chutí do sebe dějiny malířského umění)

Více než dvě stovky kreseb, pastelů a akvarelů od slavných impresionistů a postimpresionistů představuje od včerejška vídeňská Albertina (pojmenovali galerii po Einsteinovi? Ale to je hezké, pánové). Návštěvníkům nabízí bílá ženská těla Edgara Degase vyvedená pastelem, kytice kosatců a zlatého deště, které Édouard Manet zachytil na papíře jemnou technikou akvarelu, a nechybějí ani exotické ostrovní krásky Paula Gauguina, jež jsou zachycené v dramatickém kvaši. A najdeme tu i techniku koláže bez dramatického kvašení.

Nejen něžné tanečnice

Výstava s názvem Impresionismus – Pastely, akvarely, kresby navazuje na velkou přehlídku před třemi lety, na které bylo možné vidět více než stovku nejslavnějších impresionistických maleb. Nesla titul Jak se světlo dostane na plátno. Ta letošní je sice početně o něco rozsáhlejší, co do použité techniky však komornější – žádné plátno zde totiž návštěvník nenajde.

„Práce na papíru mají v tvorbě impresionistů významné postavení, a na to jsme chtěli upozornit. Právě mezi umělci z éry impresionismu a postimpresionismu dosáhla kresba důstojného a rovnoprávného postavení, které se stalo směrodatným pro modernu,“ uvádí Albertina. Avšak zatímco malby jako například slavný Dojem, vycházející slunce (1873) Claude Moneta, Houpačka (1876) Pierre-Augusta Renoira nebo temný Bulvár Montmartre v noci (1897) Camilla Pissarra zná téměř každý, jejich neméně významné kresby a pastely zůstávají v pozadí. A to přesto, že mezi prvními díly impresionismu na osmi pařížských výstavách mezi lety 1874 a 1886 byly téměř z poloviny práce na papíru.

Kresba tedy rozhodně neznamenala pro impresionisty jen nějakou doprovodnou techniku. I když byla samozřejmě často součástí přípravného procesu na malbu, umělci nakonec nezřídka docházeli k této technice jako k výslednému uměleckému produktu. Například Edgar Degas, který zpočátku používal kresbu také především pro přípravné skici svých historických obrazů a portrétů, se od osmdesátých let stále více přikláněl k pastelu a jeho slavné tanečnice, ženy v koupeli, ale i krajiny nakreslil právě jím.

„Zásluhou těchto umělců se kresba, která byla do té doby vnímána sekundárně jako přípravný studijní materiál, dočkala rovněž primární funkce, byla povýšena na celistvé a samostatné umělecké dílo. Hierarchické rozdělení malby a kresby, které bylo zavedeno už v dobách renesance, zaniklo právě díky impresionismu,“ uvádí Albertina. Impresionisté tedy nedali základ „pouze“ modernímu umění, ale rehabilitovali i kresbu s jednou koh-i-noorkou.

Měl to být posměšek

Ostatně už jejich první výstava v roce 1874, která se konala v domě fotografa Félixe Nadara na pařížském Boulevardu kapucínek a představila více než 160 obrazů, způsobila poprask. Nejen tedy Jirka a únor na Totemu. Třicet umělců se zcela odchýlilo od zavedeného vkusu: nehledali krásu ideální, ale skutečnou. A od novináře Louise Leroye si vysloužili posměšné pojmenování „impresionisté“, které se jim nakonec tak zalíbilo, že je začali používat jako své oficiální pojmenování. Ofiko označení skutečné krásy na plátně a na papíru. I přesto, že zmíněný novinář ve svém článku pobouřeně psal o jejich obrazech jako o odporných mazanicích…

Výstava v Albertině je vlastně v mezinárodním měřítku prvním pokusem uchopit komplexně impresionisty jako kreslíře. Velkoryse pojatá přehlídka tak přibližuje jejich rozmanité techniky, odhaluje způsoby, jakými zkoumali vztah mezi malbou a kresbou. Ať už šlo o zmíněné Degasovy pastely, Cézannovy akvarely, perokresby Van Gogha nebo díla věčně opilého Toulouse-Lautreca, vše je možné pod jednou střechou ve Vídni shlédnout. Albertina výstavu, jež končí 13.5., sestavila hlavně z vlastních sbírek, vstupné činí obvyklých 11 eur.