|
Řekl jsem jí
že mrtvoly nekrvácí
chvilinku váhala
ale pak mi uvěřila
nebylo těžké jí dokázat co je pravda
naposledy jsme šli deštěm
povídali si o slunci
a milovali jak se nám vlasy lepí na tváře
prošli jsme snad každou louži
v bahně zanechali stopy
mířící vždy jiným směrem …
za dveřmi bytu … promočení
stála jak madona co právě zabila Ježiše
v očích strach a ve rtech úsměv
paličatá vražedkyně batolatolujícich se spasitelů …
a přesto tak krásně nevinná
zašla do koupelny
po tmě …
... z kohoutků tekla studená hlína
pomalu kryla její tělo
špinila
a drkotala zubatou stuhou
z nudy si hrála s kořínky plevelů
z vlasů vyčesávala chmíří pampelišek …
bylo už pozdě
v ložnici zvoní rozestlané urny
a ze zdí v pramenech sny jizvy promítají
jako každý večer jsem z balkónu shodil xylofon
naslouchal mihotavým symfoniím
vroucných nic netušících pater
a vzpomínal na budoucnost
konečně jsem Tě měl v náručí
jemně si opadávala
a jen přikyvovala na pohledy
bylo to krásné
ROZSYPAT SE
zaprášit loviště
z drátěných sít cedit vášeň
říkal jsem Ti
že mrtvoly nekrvácí
slzy jsou zpocené jeptišky | 
