|
Pohyb strachu …
Váhám z cudností
tak jako tenkrát
letí v kontrabasu hymnické žíně
když pomalu sčesávám krev z konečků
Leb zvolil jsem divadlem
ukloňil se
a přehrál platonickou kankátu osetých frašek
perverzně opsanou z gest lávových glazur
co poztrácela liknavost
rozsypaných kaleidoskopů
Jednou v noci stal jsem se sochařem
Klamavým architektem Erno Rubikem
zkoušel jsem se pootáčet
soukat své barvy
lámat rovné strany
pro dokonalost …
prý to byl jen pohyb strachu
vrozenný instinkt
co mne tížil
všechno bylo pryč
roj hamby stínoval skici karikatur
lesy protestujících soliterů
korkem upouštěly
z viníka čáry notových papírů
a tančilo se …
mrhalo se z dnů světlo
a vracela se prázdná gesta
těšil jsem se na každý pohyb kůstek v prstech
pozoroval jsem jak svírám
i jak laksně nastavuju dlaň
a čekám milodary
od chudých pocestných
přihlížel jsem
i když Tě křižovali,
stál jsem, díval se zkrz
a občas odklonil zrak
prý to byl jen pohyb strachu
iluze, že bych mohl něco změnit
sny do života nepatří ...
jen rozmělní kapky
v nehybnou plochu člověka
| 
