|
Rubášem kouzelným skrývá své pocity,
vyslyšen nebývá nikým z nás,
rád brnká si s hnilobou na city,
na struny nervové, zpívá s ním záhrobní hlas.
Tesknící hydra vroucně se lísá k vám,
kolébán basovým ponurým nokturnem v moll,
dirigent hůlkou varuje pěvce, zamávám,
jakoby rozkazem mohutné requiem rozprýští v krvi bol.
Mdloby z té krásky, co večer i den zní,
opuchlé oči, zpocený jazyk toť oběť má,
v hlubokých tóninách proměnách ubývá dní,
když opojná skutečnost s hadí kůží hrá.
modli se k temnotám Satane, přibývá nás,
metamorfózní hudebník přemohl tvůj čas.
|
|
|
