Malá Juth

Jen jeden, jediný dlouhý den,

prožít jako ten nejkrásnějši sen,

bolest a žal nás všechny do náruče láká,

a venku nářek, smrt, venku zuří válka.

Co se stalo s tak velkolepým národem,

kde čest, moudrost a rozum byl náhle zahozen,

a co já malá Juth, kdepak se má víra skrývá,

proč lidé v zlobě své, vypustili válečného výra?

Proč matka má teď náhle pláče,

proč šat otce mého je blátem smáčen,

proč za víru svou teď do pekel nám dláždí cestu,

proč na šatech mám nosit žlutou hvězdu?

A oni křičí, raus, raus schnell Du Jude,

ach co za slova to zní, co teď s námi bude,

proč národ onen se tak povyšuje, jsou snad bůh,

proč ruce jejích mají ostny a né růže, bože suď.

Transport, transport co za slova to slyším,

proč otce, matku skleslou v pláči vidím,

jejich oči reflektují strach a hrůzu,

proč mám od krve cizí obarvenou blůzu.

Oči mé už nevidí, uši mé už neslyší, ten nařek mojí mámy,

oni pryč náhle jsou, snad směřují tam někam k ráji,

a proč bůh opustil nás, a naší víru,

proč v srdci já jen prázdno a tmu mám.

Hvězdu ze srdce mi vyrvali,

k cizím lidem od rodiny vyhnali,

nové jméno mám, už nejsem malá Juth,

kde moji blízci vsichni jsou, kde zůstal bůh?

Kde rodiče mám, proč cizí lidé teď na mě hledí,

proč děti venku se mi smějí,

v hrůze noci já do pekel se propadám,

slov mých předků dávno neslýchám,

už nejsem Juth už nechci dál,

teď jen ty bože, jen ty suď mě dál.