|
Kód zdrojové neutrality
běsní v okapech
pod víčky
odjištěných pravd
CO MÁŠ V OČÍH
číhajících mlhovkách
v klamu jara
s
v
o
d
↓
rozkvetlé tekutiny mezi tvá stehna
* vzdech
prahne po topořivém vzepětí hran ...
a až se probudíme
budeme zvláštně potrhaní
jako když do záclon zabalíš čas
a necháš ho plynout jiným směrem
když vydíš mrtvé ptáky
v listopadovém parku němém
všechno je žluto - hnědé / zapadané
a nehybných mrtvolek si nikdo nevšímá
bojíš se dotknout peří
jen očima poodkryješ krásu
poslednosti...
stojíme u vosích hnízd
čekáme na první bodnutí do slabin
a chceme zadržet slzy
tváří v tvář temenům tiše zaprášených nevykonanými slovesy
byl to náš styl
bránit se naschvál
kolemjdoucím
vidět všechno trochu černě
a podlahy skrýt pod koberci s dlouhým vlasem
s
v
o
l
↓
k tomu abych Tě mohl prohlásit za sen
probudit se
otřít pot
a
pak se pod sprchou zasmát
najít dveře v podlaze
nechat je zavřené
a jen si v hlase malovat skřípot
tónovaných zvuků
překvapení ...
dej mi ještě trochu toho potrhaného času bez Tebe
odvaž stuhu z vlasů
a rozbouři vlnotvorbu potácejících se korábů prstokladů
jimiž zdírám Ti
chvění na kůži
a hledám puklinky
co jsem zanechal po posledních návštěvách
smyslných dvorů kamenných
dej mi potrhanost
než usnu
a budu snít
o jaru
co rozkvétá ...
vždy jsem chtěl být hercem
místo člověkem
chtěl jsem odřikat role co mi napsali jiní
žít v převlecích
a bez touhy vsplanout vášní
ale jsem naživu
už nevím ani po kolikáté mne plácli po zadku
abych se rozplakal ... | 
