|
Trolejové dráhy splétají krásné sítě
čtyřlístkovou křižovatku přejíždí, stín
štěstí že nejistotu nelze zmeškat
měděné copy
tepny měkce cukají
kdyby Saturn stříbřil krajinu
namísto Měsíce
stala by se jezera archou
skýtající souhry kruhových výsečí
zahrady, nebo studny by odívaly obraz
krajkovými spodničkami
nebylo by bezbarvých oken ani srdcí
noc upsala stanice
autobusovým linkám
krasopisně zaspaný pohled
odnášejí schody někam dolů
kde okr prozařuje, vestibul
podzimní okna lze jenom tušit
lidé chodí;
létají jako suché listí
javoroví révoví hlohoví dřišťáloví
dojel plyšový vlak
jízdní řád zrcadlí cípek slunce
nelze vysnít spoj a domov je tak daleko
někde se práší lidi trnou
kvůli bludišti zastávek
kolejnatá rovina
končí okrajem
důležitějším než město
plochá kulisa hrozí báněmi
jež zezadu ozařují hvězdy
těžce dosedá ultramarínovými nárožími
poblíž peronu.
koleje vedou ohradami z měkkého plechu
okolo silnice plné úzkosti
spánek nelze odstrčit bokem
brána, která se rozevírá
až se to ostatní nahromadilo mimo obzor
kotví nehybnost
opodál žebernatá hala
závěje vydroleného betonu
hlušina leží
dávná přehrada v úzkém údolí
svěží keře prorůstají zdí
voda padá průrvou do podzemí
v hloubce visí na kusu kabelu
lampy opletené drátem
a ještě nějaké laťky
bez ozvěny
za zdí řeka neteče
mezi zčernalými pilotami
zrcadlí laguna okolní les
hladina tak skrývá se tam rozhozené balvany
díry
vlažná voda chytá za nohy
honem na svah
hlinité temeno zarostlo habry
na odvrácené straně propast a peřeje
tak sem vede ta průrva!
zem se chvěje, strání prosakuje bahno
plyšová hrůza
| 
