Žlutá je barva mého světa

modrá je barva snů

a černou pouští prodírá se tělo

co možná někdy milovalo

A v úsvitu všech přítomností

se jedno srdce s druhým pře

Já přece tolik tolik chtělo

chtělo jsem držet tvoje tělo a líbat svatá místa touhy

Já přece tolik tolik chtělo

Ale ten chtíč byl pouhý vzlyk

jen malé žbluňk do moře nářků

a i když touha smysly svírá

...

Tam na obzoru leží tělo

a i když už je trošku šero

je stále vidět rudá krev

jak jako řeka z rány prýští

Kouzelník ránu zaceluje

však chrobák trestu zas a znova

ji bez milosti rozdírá

Tak takle láska umírá?!