zapustil jsem kořeny ve špatné půdě,
snažím se žít, dokud to půjde.
místo ani čas jsem si nevybral,
to osud a vítr, semínko hnal

v puklinách skal,
co za trochu vláhy bych dal
každý den toužebně hledím k severu,
proklínám mraků nevěru
bez vody, bez citu, pomalu usychám,
bez cílně... přežívám...

zas další ráno,
jako bych jich neprožil málo.
kůra z kmene v carech se loupe,
čekám,
kdy si ke mě zas nějakej divnej tvor stoupne.
do kůže ryjou znaky,
a zmizí si..
chci taky,
nechci tu jen věčně stát,
větvemi mávám na pozdrav..