Divušce                                                                     

                    I

                    Les byl dneska fantastický
                    stromy se rozestupovaly
                    jako bych nesl neštěstí
                    nebo sekyru za bílého dne

                    snad to bylo nedorozumění:
                    chtěl jsem se na chvíli ztratit ve stínu
                    stromy ale přede mnou uskakovaly
                    jako divoká prasata
                    na rovině řezu

                    kam jsem se podíval
                    tam hromady větví
                    hromádky neštěstí
                    chrastí

                    I I

                    V lese se nekřičí
                    protože jak se do lesa volá
                    z lesa se ozývá

                    proto jsou lesy nedostupné
                    rozpustné látky v křoví

                    lesy jsou nedosažitelné
                    nalakované nehty, kůra
                    samá voda hoří potmě

                    nasládlá smůla
                              laskavá tesknota
                    divoká prasata
                              prázdná ozvěna

                    I I I

                    Ale mezi námi
                    když na tebe teď myslím
                    tahle obora bude spíš psí útulek

                    jestli na mě myslíš i ty dole ve městě
                    lepí se ti na paty listí

                    to vítr shromažďuje na Vidouli
                    hvězdokupy z dlažebních kostek

                    I V

                    Když mě v dětství otec dusil pod dekou
                    říkal jsem tomu těsnota
                    proto jsem se odstěhoval
                    do Prahy, která je průchozí
                    a skutečná