matná zář  padá do krovů

ráno se svléká do půl pasu

paměť se prostí okovů

naděje plní  hrdla  v křeči

na tvářích rýhy  z bezesnu

nezbylo nic   jen mrtvé řeči

únoru v klouby sází dnu

tvůj obraz  střepy  v řece ledy

na břehy proud vyvrhl   čas

touží se spojit    naposledy

zárodku roku  zlomit vaz