Hvězdy na tabuli černé noci

jak křídy malují barevné čmouhy

závojem tříštících se nebes oznamují chvíli

kdy svět naposled protočí se sám v sobě

a kapky krve překvapeně kypí do prostoru

Trnité cesty lascivních jazyků plamenů

trhaji trávu na kusy v erupcích květů

vše šedne a mihotá zmámeno děsivým křikem

padajících stromů znavených z překotného žáru prázdna

plížícího se v dohořivající mysli

Jízlivé otřesy kamenných lavin

rozmělní přítomnost v tlukot vadnoucích slov

poztrácí včerejšek bláznivý a zmáčený naručí slz

v poryvech vln roznesou jako vir medové ticho

ve chvili kdy se zastaví dech