Ty jsi se mnou a já s tebou,

přesto jsme tak každý sám.

Držíme se a přitom ruce zebou,

jsi náhle jiný než jakého tě znám.

Miluješ mě, nemiluješ, kopretinu trhám,

svět se semnou náhle točí jak maškarní bál.

..Nemiluješ! Tak další kytkou smutně mrhám,

zkouším štěstí zas a znovu dál.

Louka je už samý bodlák bez kvítí,

i já ostré trny náhle v srdci mám.

Je tma a já čekám kdy zase slunce zasvítí,

nejen na louku, ale i opět nám.