Poslouchej lásko noc

paní mých probdělých snů

milenku všech mých nadějí

a přítelkyni hořkých dnů 

s příchutí marcipánu

Snad možná raději

bych ani nebyla

Ne, to je rouhání

Pán v černém klobouku mi vlídně kyne pravicí

a něžně bere do dlaní

všechnu mou hořkost a zklamání

Opodál trpce se zasměje slečna v červené róbě

vzala mi zbytek naděje

Jako bych ani nebyla

když tady sedím bez tebe

Chtěla bych do nebe

A možná mezi anděly

bych zapomněla milovat

naučila bych se malovat

lidem do tváří štěstí

a těm co stojí na rozcestí

bych pomohla se rozhodnout

Aby je duše nebolela

a aby víra jejich těla

byla i vírou jejich srdce

To moje už jen potichoučku tluče

to kvůli tobě

lásko

Smět prožít aspoň jeden den v tvých dlaních

být vodou sluncem

být tvým přáním jen na jeden den chtěla bych

jen aspoň chvíli být tvůj smích

Copak je moje láska hřích?