Kdo poznal lásku a hned ji ztratil?

 Všechny emoce se promíchají a najednou nevíte, která je pro Vás ta správná.

 

 Co všechno může láska vzít a dát? Dává neuvěřitelná křídla a pohled na svět.

A vezme toho moc. Hlavně srdce, které utopí se všemi emocemi. Připadáte si jako blázen s rolničkami.

 

Jak začíná?

Myslíte si, že všechny ty filmy o velké lásce začínají dávat smysl a že ji konečně sami prožíváte. …..ale prdlačky. Je to jinak. Prožíváte pouze svou představu  o velké lásce a namlouváte si, že je to ta pravá.

 

A jak poznáme pravou lásku? Dá se vůbec poznat?

Začíná různě, třeba velkou přitažlivostí a vášní. Vrháte se na sebe a nemůžete tu vášeň utišit. Prožíváte ji spolu na nejroztodivnějších místech, kde i Vaše představivost končí a začíná jiná. Jste překvapeni, jak Vás to pohltí a najednou máte pocit....jo, to je ono. A zase prdlačky. Přijde rozbřesk a cink, cink….pouhý přízrak a klam těla. A vášeň je pryč a zůstává pocit blázna s píšťalkou. Jejda, jak jsem mohla být tak naivní a hloupá. O tom to ale není. Projde si tím většina z nás. Možná to tak má být, abychom si uvědomili, jakou má láska mít podobu.

 

Je úplně jiná.

 

Začíná pozvolna jako květina, kterou zasadíte. Vidíte jak vyroste první lístek a těšíte se, až doroste druhý. Uvědomíte si ,jak je křehká a přitom i pevná. A skládanka začíná dávat smysl a zapadat pěkně do sebe. Podobáte se jeden druhému a vytváříte mu zrcadlo. Odrážíte se v něm a uvědomujete si, že ten odraz jste vy a díváte se sami na

sebe. Líbí se Vám ten pohled. Najednou máte chybějící sebevědomí a neuvěřitelnou sílu vše zvládnout. Den za dnem si otvíráte  srdce navzájem.  S úsměvem se těšíte z každého dne a na chvíli, kdy zase budete spolu. Stanete se jeden pro druhého sluncem a nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Toto je nejfantastičtější pocit, který se nedá nafilmovat ani popsat. Kdykoliv se na sebe podíváte a jste spolu, tak zapomenete na všechny starosti, cítíte se v bezpečí jeho náruče, hovory jsou nekonečné, všude zvoní smích a přitom všem se neustále máte nutkání dotýkat se...tyto pocity jistě patří k té velké a opravdové lásce.

 

Druhá věc je, zda je Vám osud nakloněn. Co takový  Romeo a Julie. A pokud nám osud není nakloněn. Co s tím?? Budeme s nepřízní osudu bojovat?  Ano, ano......a stokrát ano. Jenže jak můžeme bojovat  s jeho rodinou. To je bezmocnost , vzdušné zámky a stává se z Vás Sančo Panča. A říkám si,to opravdu nejde. Kolem dokola mi v uších zní rozumný ustoupí, prý se to tak říká a taky všude tam, kde se rodí správná morálka. Ale proč já mám být zrovna rozumná?? Tak dlouho jsem na tu lásku čekala, snad celý život a jakmile ji najdu, mám ji ztratit? A ukažte mi někoho, kdo lásku odmítá. Nikoho takového neznám. A tím, že lásku ztratíte, tak s ní přichází i pocit, že nic podobného již nemusíte zažít. Brrrrr..... .ani se mi o tom nechce psát.

 

Bolí to a bolest je opravdová a nepopsatelná. A padáte hluboko a hluboko a nemáte se čeho zachytit. Je to volný pád do propasti svého srdce. A co čeká na dně ? Bolest, smutek a prázdnota. A pocit, že nikam najednou nepatříte a svět kolem je  děsivý a ohromný. A všechny obruče na srdci, které Vám vytvořila láska se jedna po druhé lámou až se vaše srdce rozlomí a pukne . Nic nedává smysl a chcete od milované osoby co nejrychleji utéci. Utíkáte rychle od všeho, co Vám ji připomíná.  Kam, ale můžu utéct? Není kam. Máte jeho vůni pod nehty a vrytou do kůže.

No a co teď s tím??

Babo raď, ale tady žádná není?

Kdo mi poradí a utiší mou bolest??   

 

Záblesk!!! Něco mne napadlo.

Možná mohu tomu všemu přestat věřit a řeknu si, že to byl pouhý sen. Hrozně zlý sen.

Probudím se a bude vše jak má být. Ano, chci se probudit, aby ta neskutečná bolest skončila. Probudím se vedle něho, v jeho náruči a moje srdce bude zpívat.

 

A tak jako Petr Pan budu křičet...................já věřím na lásku, a jo  a jooooooo