Přijmout tě jak okamžik vynoření z tmy

svléklas ji  a přece nejsi obnaženější

z vnitřní běloby

dotek kráčí přímo

 

pouze občas

vadíme o sebe slovy

 

Vidět tě jako dnes - prve  

s neznatelnými vnitřními pohyby

SVĚTLA

 

... se světelností

které v tvých zorničkách

přibývá

 

Ve vnitřních sálech smutku a tíživosti právě nyní

tvůj úsměv

jenž bez záměru sebe násobí

 

...skrze něj 

tě poznávám!