než podzim vysloví co zima zasedne

já pohrabu se v tom

co letos bilo do očí za řídkých nocí nad nadhvězdnem

když slídil jsem             po hladkém vnad tajemnu

v svém korábu vlnami štěstěn nadzvednut

abych se přenesl i přes to

co chybí věčně mezi řádky        chybí v mezerách

kdež prohání  se jádro syrově růžového pudla

a pokulhává realita etc.

jsou ranní slova z jinovatky

a po desáté prázdný krám         jak poetika zchudla

k tomu se děje trhlin      vrací zpátky      jak časované madlo

oporou nejeví   se         kdo neseznal sté první slovo

stvořenice                     nábo

                                           j

                                            ženství

šejkr hned zaskotačí s ledem

a vypít si to do dna -snad víc než dvakrát- svedem

bůh kontinuel rachtá zřetězy

já neslyším a nevnímám -nic víc než tvůj- snem upevněný bod