Odmala pořád sama, mezi vším tím

klevetěním, obedněná věčným chvěním

města krmeného pomyjemi, sevřeného kompresí

východních svahů a prudkých strání od západu.

(Klíčení)

Taková jsem byla: zotročená panely a návraty

do míst chemlonové krásy, kovralů, kulis

truchlohry o přežívání druhu: dítě inverzí,

osem naležato, tenkých spánků.

Má vagína zvolna obrůstala ženou;

chodila mávat do průvodů a klást

obětiny před torza aktuálních polobohů.

Po večeřích ji drobné prsty přikrmovaly manou

stále mohutnící slasti - v zásvětí peřiny,

za účasti osrstěných, němých svědků.

(Dozrávání)

Drkotání - smyčka z ospalků, identických duší,

nudných řečí: stálá scéna přesvětlená cykly,

erupcemi, dospáváním. Přestupy - putování

mezi portály, podchody, veřejemi -

mezičasí rudých tváří, přechýlených nocí,

neobratné něhy; veselých chvil bez důvodu,

éra předávání genetických kódů; dělohy plné

savců z různých stájí; kláty zlité strdím.

(Sklizeň)

Křičím zasypaná: já, královna inkognito, vnitřním ustrojením

panna, klečím před sokyní - ponížená, bezmocná

Atlasova žena, co za něj po vesmíru přenášela Zemi

a ještě jí z rodidel padaly jeho děti jisté

svou mocí hladu, který bude ukojený.

S jistotou dohořívám pod ještě pružnou kůží.

Páteř ve skupenství horké svíce jen stěží udržuje

bradu na coul od klíčních kostí - pod levou z nich

něco vytrvale šustí: z rytmu, vyšeptale; schnoucí,

purpurové, malé... zbytečně a vytrvale