Chlast jako náplast

na slast i strast

provází propast,

kdy zbývá jen krást.

 

 

Krást z vlastního blankytu necitu

a octnout se tváří v tvář pocitu.

Jak "Missky" v mokrém triku

když z půllitru ujídám nelogiku.

 

I veškeré morální zásady

občas se jeví jak náhrady.

Pak zahradou s návnadou

procházím zásadou.

 

Však každá z dalších zásad

se stává jednou z náhrad.