bydlím na Okraji

miluju to tam..

kus od místa, kde bydlím

je jezero – a tam je mé místo

mám jedno krásné místo, snad jsem  Vám o něm psala, jsem Ethera, sukuba

na hranici hvozdu a pole,

je tam jezero, sníh a

opuštěné ruiny .. to

místo

jsem

já

Jsem jako padlý list.. 

Jsem jako Padlý list

Teď jsem na chvíli ve hvozdu,

       kde prýštící voda přehluší paprsky aut

                s magickým kusem dřeva, který tak miluju

  je plná mé energie ..

                          nástroj s kouzelným zvukem

                              popsaná malachimem ..

                                        na chvíli

jsem hlubokými paprsky černého sněhu

Ethera / AAEN je nový tetragramaton

JÁ..

jako had

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->enpower myself.. ((( ~ )))

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Hoření

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->                                                      změnu

                          způsobuje

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->dřeva

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->                                      v kouř

vznášející se ČERNĚ

plující a šířící se jako plazící se

                               hniloba

v krystalické formě

<!--[if !vml]--><!--[endif]--> <!--[if !vml]--><!--[endif]-->  v čistém (anti – světle)

                  ne – světle

           třpytí se

                rosou a krví

                 v těle zvrhlého

                  alchymisty

                    jeho sebou stvořený Duch

                         AAEN

                     ↓

                v protipohybu

jsem Ethera, večernice

Dívám se na pohádku

skoro všichni herci, kteří v ní hráli už zemřeli

Jiní jsou znetvořeni stářím

Pohádka zůstala

               aspoň o trochu déle

Zůstaly i filosofie, náboženství, dobro, zlo, život, smrt

                     aspoň o trochu déle

Energie z nás snad nezhasíná

                                             zcela

Nemám si co říct s lidmi okolo mě –

ani mě moc nezajímají

jsem Ethera, večernice..

Nemám si co říct sama se sebou –

lituji se

a toužím po dokonalých okamžicích

s někým, kdo by mě zajímal – a třeba i víc

jsem Ethera, večernice

Mám si co říct s hudbou a s knihami –

to ale nejsou lidé

Peklo i ráj

Peklo osamocení, vynucený ráj hledání..někoho na podobné vlně .. taková setkání jsem už

zažila

Hledání smyslu..

Teď je pro mě smysl., že..

smysl..

smysl..

smysl života..

smysl smrti..

smysl zvracení

A je mi dobře, když pláču

miluji chuť své krve

Že bych se stala dospělou?? Ale ne.. Jsem přece nudná, nebo aspoň nechápu

smysl pro humor, jsem přece cynická, mrtvá .. částečně

Moře..

Trosečník

Trosečníci generace a spirituální exhibicionismus

zpěvy a básně ztracenců a hlupáků na nádraží,

kteří píší v mrazu o slunci .. a moři plném tepla ..

zpěvy těch, kteří píší o setkání, i když jsou sami

zpěvy o lásce těch, kteří ji nikdy nezažili

zpěvy o věčném životě těch, kteří umřeli

zpěvy o bohu těch, kteří viděli peklo

kouzlo existenciálního dramatu

<!--[if !vml]--><!--[endif]-->Chci tančit než zapadne slunce ..

Ještě než vyjde      znovu

jsem Ethera, večernice..

tančit ve světle i ve Tmě

miluji se